Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
20.listopadu 2019
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle - Ondřej Kučera

Publikován 2.srpna 2004, text čítá cca 25126 slov. 38118 přečtení  |  7605 reakcí

SL po roce 1989 a jeho vztahy s Českou republikou

Od "Sametové revoluce" po přijetí druhé česko-německé smlouvy

Převratná revoluční doba konce roku 1989 byla spojena v SL s velkým očekáváním. Sdružení dobře cítilo, že mu změny v celé střední a východní Evropě naskýtají jedinečnou možnost k prosazení svých cílů, kterými zůstávaly právo na domov, na návrat do ní a právo na sebeurčení pro sudetoněmeckou národní skupinu.35 Připravenost české politiky k vyřešení leckterých sporných bodů v česko-německých a potažmo česko-sudetoněmeckých vztazích však nebyla ze strany německé vlády zpočátku příliš reflektována a česká strana tak nenašla na případnou změnu svého postoje odpovídající reakci (v případě německé vlády) anebo byla brzy nucena k obrannému postoji přemrštěnými požadavky SL a vyřešení mnohých sporných momentů české historie se tak pravděpodobně na dlouhou dobu zastavilo.

Naději na úspěch dlouhodobého úsilí krajanského sdružení podpořila vyjádření tehdy ještě kandidáta na prezidenta Československa Václava Havla, který vyjádřil odsunutým Němcům v televizi 23. prosince 1989 omluvu za transfer:"Myslím si, že by se sem nikdo z odsunutých neměl vracet, ale myslím si, že jsme povinni se Němcům, kteří byli odsunuti po druhé světové válce, omluvit. Protože to byl akt velmi tvrdého zbavení několika miliónů lidí jejich domovů a bylo to vlastně zlo, které bylo odplatou za předchozí zlo. A já myslím, že budeme-li na zlo odpovídat zlem, budeme to zlo jenom dál a dál prodlužovat," uvedl Havel36

Nový prezident Havel hned v lednu 1990 potvrdil svůj zájem na urovnání česko-německých vztahů tím, že první zahraniční návštěvu v úřadě prezidenta vykonal Václav Havel v Německu (a bavorském Mnichově). Havel považoval za nutné udělat první vstřícný krok, který však bohužel nebyl z druhé strany opětován a tato jednostrannost způsobovala štěpení české veřejnosti a politiky. SL Havlovu omluvu přivítal, avšak na českou omluvu reagoval pouze omluvou za politiku "nacionálního socialismu", což bylo na české straně vnímáno nedostatečně. Spolu s touto vlažnou omluvou pak zopakoval svůj tradiční výkladu česko-německých konfliktů, který v mnoha ohledech vyvolával u české společnosti velké obavy o samotnou podstatu své státnosti. Šlo například o lpění na trvání Mnichovské dohody, zmiňování možného federálního statutu Moravy či odmítání reparačních nároků.37

V závěrech jednání předsednictva Spolkového shromáždění SL a prezídia Sudetoněmecké rady se oba orgány shodli na souhlasu s demokratickým vývojem v ČSSR, přičemž přišli s nabídkou k jednání na základě letité Wiesbadenské dohody z roku 1950. Apelovali zde na český národ, aby se poučil z chyb minulosti a překonal nacionalismus 19.století, který na obou stranách napáchal mnoho škod. Zástupci sudetských Němců také znovu zdůraznili, že státoprávní konstrukce minulosti nesmějí být vzorem pro budoucnost a že musí být přijato jenom takové řešení, se kterým budou moci svobodně souhlasit jak Češi tak i sudetští Němci.38

Snaha české strany po uzavření sporných otázek minulosti pokračovala účastí zástupců České národní rady a čs. velvyslanectví v SRN na sudetoněmeckých dnech o svatodušních svátcích roku 1990, mnichovským jednáním českého premiéra Petra Pitharta s mluvčím SL Franzem Neubauerem 11.června téhož roku v Mnichově.39

K vyjasnění stanovisek československé vlády a SL mělo dojít při návštěvě federálního premiéra Mariána Čalfy v Mnichově. Výsledek návštěvy měl však opačný efekt a místo sblížení se stanoviska obou stran vyhrotila. Čalfa předestřel návrh udělat "tlustou čáru" za minulostí, kdežto Neubauer trval na landsmanšaftem prosazované interpretaci česko-německých vztahů až po vyhnání po roce 1945. "Když mluvíme o roce 1938, musíme také mluvit o roce 1918. Tehdy byli sudetští Němci proti své vůli včleněni do československého státu," uvedl Neubauer40. Čalfa naproti tomu odmítl vracet privatizační datum před 25.únor 1948 a nadále odmítl se SL jednat. Tím také skončilo období, kdy se česká vláda snažila dosáhnout dohody přímo se SL. Sdružení si tak pravděpodobně přílišným prosazováním svých požadavků, se kterými prudce vstoupilo do nové atmosféry devadesátých let, zavřelo cestu k výraznějšímu ovlivňování česko-německých vztahů.

Československá reprezentace došla k názoru, že sporné otázky minulosti je třeba vyřešit na federální úrovni, kdy partnerem v jednání musí být pouze německá vláda. Prvním příkladem této změny byla výměna dopisů mezi Neubauerem a Pithartem. Mluvčí SL v něm znovu předestřel historické pojetí česko-sudetoněmeckých vztahů od roku 1918, zmínil se o nevratnosti historických událostí, kterých však není možno pouze litovat, nýbrž je nutné společně formulovat zásadní body, ve kterých bude řečeno, že:

  • jednota českých zemí je nezpochybnitelná
  • kulturní jednota národů českého prostoru musí být rovnoprávná, a to také pro sudetské Němce
  • kdo chce žít v ČSFR, musí k tomu dostat možnost, a to nikoli jako výjimečné povolení, ale v rámci práva na vlast
  • vyvlastnění z let 1938, 1939, po roce 1945 a 1948 byla neprávním zásahem do soukromého vlastnictví; kde je to možné a kde si to postižení přejí, mají být odčiněna, aniž by se to dotklo práv třetích osob.
Na druhé straně Neubauer vyjádřil pochopení pro složitou situaci, ve které se česká společnost po čtyřicetileté komunistické propagandě vůči sudetským Němcům nachází. V jeho dopise je znát reflexe vzrušené debaty v Československu a snaha zmírnit pověst radikálního revanšistického hnutí v očích české veřejnosti. "Vždy musím stále zdůrazňovat, že my, Němci z Čech a Moravy/Slezska nepožadujeme něco nemožného ani nechceme zemi (ČR) škodit," zdůraznil Neubauer.41

Český premiér však na dopis osobně neodpověděl a nechal odpověď tlumočit přes svého tiskového mluvčího Petra Příhodu. Příhoda zdůraznil český pohled na historii, nepotvrdil, že by česká strana měla zájem na zřízení Neubauerem navrhované česko-sudetoněmecké komise s tím, že již existuje Česko-německá komise historiků, zřízená oběma ministry zahraničí. Řešení hlavních otázek česko-německých vztahů pak mluvčí odkázal na jednání vlád ČSFR a SRN.42

Již během projednávání Smlouvy mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci se SL, který měl ze svých zdrojů informace o znění připravovaného textu, proti připravované dohodě postavil. Podle jeho námitek ve smlouvě chyběl požadavek práva na domov, obsahovala nejasné formulace ve věci Mnichova a připouštěla kontinuitní teorii české strany o nepřetržitém trvání ČSR za války. Majetkoprávní otázky nebyly podle sdružení do smlouvy zařazeny, takže je možnost je držet stále otevřené, což sice neznemožňuje, aby se o nich dále jednalo, ale vládě SRN není uložena povinnost vést o nich další jednání.43

Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci byla Spolkovým sněmem ratifikována 20.května 1992, a to i přes některé komplikace, jež se po parafování a podpisu vyskytly. Sudetským Němcům se opět nepodařilo dostat do smlouvy, kromě slova "vyhnání" v preambuli textu, svá stanoviska a proto se k ní také postavili v zásadě záporně.44

Proces schvalování nové česko-německé smlouvy sledovala vůbec poprvé také svobodná česká média. Česká společnost nebyla po čtyřiceti letech logicky vůbec připravena na tak širokou debatu, jaká se během a po přijetí smlouvy rozproudila. Veškeré debaty o česko-německých vztazích byly před rokem 1989 vedeny na úrovni nepočetných skupin disentu bez většího vlivu na většinovou společnost. Čechy pluralita názorů ve Spolkové republice Německo zaskočila a otřásla jejími do té doby zakonzervovanými názory na poválečné události. Česká společnost byli najednou konfrontováni s různými úhly pohledu na povahu a důsledky odsunu státně nespolehlivého obyvatelstva, a to hlavně ze strany vysídlenců v SRN. Názory sudetoněmeckých sdružení byly často medializovány a využívány bavorskými a některými celostátními politiky pro politické účely. Sudetoněmecké krajanské sdružení na jedné straně deklarovalo ochotu k usmíření, na straně druhé je však podmiňovalo vstřícností české strany k jednání. Dále požadovalo výraznou ochotu k odčinění bezpráví spáchaného na Němcích v poválečném období, a to ve smyslu majetkoprávním, politickém i morálním. Tyto podněty rozproudily ostrou výměnu názorů, která nebyla prosta vzájemného osočování, připomínání starých křivd a vyžadování omluv od toho druhého.45

Vztahy se samostatnou ČR do přijetí Česko-německé deklarace

Rozdělení Československa na začátku roku 1993 zdánlivě pozici SL podepřelo, neboť jako by dalo za pravdu sudetoněmeckým politicko-historickým konstrukcím. Rozpad federace byl prezentován jako konečná etapa české historické expanze přes přirozené česko-moravské hranice a za začátek nového uspořádání ve střední Evropě. Sdružení počítalo s oslabením pozice nástupnické ČR a tím i větší ochotou zabývat se sudetoněmeckými požadavky.46

Po rozpadu československé federace vztahy mezi nově vzniklou Českou republikou a SRN ochladly. Důvodem byl přístup některých německých politiků, kteří pro vlastní politické potřeby využívali otázky minulosti a také častokrát improvizované a nekoordinované kroky české zahraniční politiky. Česká politika té doby se vyznačovala (jen do určité míry ospravedlnitelnou) bezradností, hraničící někdy až s pasivitou. Ta byla občas rozvířena událostmi typu návštěvy české parlamentní delegace, která odmítla návrhy předsedkyně Spolkového sněmu SRN Rity Süssmuthové, která navrhovala dialog se sudetskými Němci a vyzvala k nalezení vhodné platformy pro jednání mezi českými a německými poslanci.47

Návrh předsedkyně Spolkového sněmu, aby se spornými otázkami zabývaly parlamenty obou zemí, šlo chápat jako pokus převést česko-sudetoněmecké spory na parlamentní úroveň a tím ho učinit i tématem celoněmeckého diskursu. Z tohoto kroku by vzešla nejen nová formulace vztahu německého parlamentu k otevřeným otázkám, ale Bonn by se také stal partnerem Prahy v diskusi, což bylo mnoha politiky a novináři v ČR požadováno.48 Odmítavá reakce českých politiků však tuto iniciativu uložila k ledu. Stagnace ve vývoji česko-německých vztahů byla prolomena zásadním projevem Václava Havla v Rudolfinu 7.února 1995.

Projev prezidenta Václava Havla v Karolinu

Projev prezidenta Havla byl výjimečnou událostí, která změnila období přešlapování na místě a vdechla nový život česko-německému dialogu. V obsáhlém projevu vedle vstřícných gest směrem k německé straně vymezil Havel jasné meze požadavkům, vznášených sudetoněmeckými organizacemi a některými bavorskými politiky. Havlův projev, který otevřel širší vyjednávací prostor pro uzavření problémů minulosti, se setkal s velkým a většinou pozitivním ohlasem, neboť vyjádřil myšlenky vyhovující takřka celé české společnosti, která v něm nalezla obhajobu národních zájmů.49

Na začátku se prezident zmínil o historickém vývoji ČSR po první světové válce: "Československá republika nebyla mylným produktem versailleského míru, který by byl příčinou pozdějších katastrof. U zrodu republiky totiž nestál pouze realismus, přihlížející k touze Čechů a Slováků rozvinout svou svébytnost, vymanit se z područí rakousko-uherské monarchie, neschopné dát jim ve svém rámci přiměřené postavení, a založit svou novou a životaschopnou státní existenci na svém spojení v jednom státě. Československo také vzniklo jako stát moderní, demokratický, liberální, založený na hodnotách, k nimž se dnes hlásí celá demokratická Evropa a i když mělo chyby - své národnostní problémy nedokázala uspokojivě dořešit - tak příčina těchto chyb netkvěla v hodnotách, na kterých byla založena, ale v neschopnosti některých politických sil vyrovnat se velkoryse a v duchu těchto hodnot s malými problémy doma dřív, než z nich nepřátelé svobody udělali velké problémy venku..."

V druhé části projevu Havel přednesl český pohled na konec česko-německého soužití v českých zemích: "Tragický konec tisíciletého soužití Čechů s Němci netkví jen v poválečném vysídlení Němců. Smrtící ranou (...) bylo fatální selhání velké části našich občanů německé národnosti, kteří před demokracií, dialogem a tolerancí dali přednost diktatuře, konfrontaci a násilí, ztělesňovanými Hitlerovým nacionálním socialismem. (...) Poválečný odsun nemůžeme vypreparovat z jeho dějinných souvislostí a oddělit ho od všech hrůz, které mu předcházely a které k němu vedly. (...) O tom, kdo první vypustil z láhve džina skutečné nacionální nenávisti, nemůže být sporu. A máme-li se - jako Češi - hlásit ke svému dílu odpovědnosti za konec česko-německého soužití v českých zemích, pak musíme v zájmu pravdy říct, že jsme se sice nechali nakazit zákeřným virem etnického pojetí viny a trestu, že jsme však tento virus (...) do naší země nepřinesli."

"Mnichov nebyl jen jakýmsi nespravedlivým řešením jakési diskutabilní menšinové otázky, ale byla to také poslední a svým způsobem rozhodující konfrontace demokracie s nacistickou diktaturou, v níž demokracie před diktaturou kapitulovala(...) Pro mnohé Němce není dodnes lehké si to přiznat, stejně jako pro mnohé Čechy není lehké si přiznat, jak ublížili demokracii, a tím i sami sobě, přijetím myšlenky poválečného vyhnání Němců z jejich domova," uvedl prezident Havel postoj k diskusím o Mnichovské dohodě.

Dále pak Havel uvedl, že jedinou definitivní alternativou vedoucí k definitivnímu smíření je společné budování otevřené společnosti a zápas proti těm, kteří se snaží šířit znovu "duchovní zplodiny nacionalismu" a kteří existují na obou stranách hranice. Prezident se přihlásil k dědictví československé státnosti a odmítl revizi výsledků obou válek, z nichž tato státnost vznikla, a také jakýkoliv způsob opravování historie na úkor současnosti: "Minulost nezměníme (...)Pokud jde o odsun, musíme si říkat nepříjemnou pravdu dokonce bez ohledu na to, jaké bláznivé důsledky z našich slov může někdo vyvozovat."

Nakonec Havel poslal poselství sudetským Němcům, kdy zdůraznil, že jsou u nás vítáni jako hosté, "kteří ctí kraje, kde žily generace jejich předků, kteří pečují o místa, s nimiž se cítí být svázáni, a kteří přátelsky spolupracují s našimi občany." Vyjádřil také přesvědčení, že již zanedlouho se v prostoru Evropské unie Češi a Němci budou moci opět společně podílet na budování svého domova.50

Německá vláda byla po Havlově projevu tlačena částí německých politických elit (například bývalým resp. současným německým prezidentem Richardem von Wiezsäckerem a Romanem Herzogem či expertem na zahraniční politiku z řad opoziční sociální demokracie Güntherem Verheugenem) k odpovědi. Německá vláda ústy svého ministra zahraničí Klause Kinkela 17.3.1995 na půdě Spolkového sněmu přednesla vládní prohlášení k česko-německým vztahům. Havlovu podanou ruku bylo podle spolkové vlády třeba uchopit, ale na druhé straně bylo také nutné vyjádřit zklamání nad "některými pasážemi", kterými byla pravděpodobně míněna Havlova zmínka o souvislosti bezpráví způsobeném Čechy sudetským Němcům s širším historickým kontextem. Prohlášení kabinetu také obsahovalo nepřímo vyřčené, ale jasně srozumitelné upozornění na vztah mezi odškodněním českých obětí nacismu Německem a vstřícnějším postojem české strany vůči sudetským Němcům. Požadována byla také distance od československého zákona o amnestii č.115/1946 a byla také vyjádřena obava z toho, aby se ČR nestala "Srbskem střední Evropy". Tato teze vycházela z předpokladu, že ten, kdo schvaluje tzv. Benešovy dekrety, schvaluje i etnické čistky v bývalé Jugoslávii a je schopen se něčeho takového dopustit v budoucnu znovu. Kinkel však neuzavřel cestu ke kompromisu a mohlo se tak začít pracovat na česko-německé deklaraci.51

Reakce SL na Havlův projev byla odmítavá. Franz Neubauer na zasedání sudetoněmeckého Spolkového shromáždění v březnu 1995 prohlásil, že z Havlova původního přiznání bezprávného charakteru vyhnání mnoho nezbylo a prezident podle něj ospravedlnil vyhnání, přisoudil kolektivní vinu velkému počtu sudetských Němců a trvá na platnosti jejich úplného vyvlastnění, a to bez odškodnění, čímž se podle něj podřídil vnitropolitickým tlakům.

Na druhé straně mluvčí SL pochválil německou vládu za její reakci na Havlův projev, ale vyčetl jí absenci jasného postoje k přístupu ČR k Evropské unii za situace, kdy ČR nezruší tzv. "Benešovy dekrety".

Na tomto Spolkovém shromáždění promluvil také nový bavorský premiér Edmund Stoiber. Stoiber, který uvedl, že se česká vláda musí distancovat od Benešových dekretů a zrušit tzv. "amnestijní zákon". Dále prohlásil, že musí uznat právo na domov a zdůraznil potřebu řešit odškodnění za bezpráví v letech války a v době vyhnání a individuálně odškodnit oběti na obou stranách, a to zřízením fondu usmíření. Bavorský premiér se však odlišil od SL ve chvíli, kdy oznámil, že ti, kdo chtějí právo na vlast uskutečnit svým návratem, mají k tomu dostat individuální možnost. Navíc bavorský premiér přišel s novou tezí, a totiž tou, že vyhnanci nesou historickou odpovědnost za zločiny nacistického režimu - což byl krok ke sblížení s českou stranou. Stoiber dále vyzval k řešení problému usnesením obou parlamentů, českým a německým.

Tak se stvrdily dvě platformy, česká Havlovým projevem a sudetoněmecká (od níž se v něčem odlišovala platforma bavorská) a vyjednávání česko-německé deklarace tak mohlo začít.

 << Předchozí: Historie Sudetoněmeckého landsmanšaftu << >> Následující: Česko-německá deklarace >>
1 Huber, 1998, str. 3
2 Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas, 1995, str. 87
3 Moravcová, 2001, str. 32
4 Jerome, 1972, str. 257
5 Krulík, 1998, str. 78
6 Hahnová; Hahn, 2002, str. 146
7 Krulík, 1998, str. 78
8 Beneš, 2002, str. 65-66
9 Krulík, 1998, str. 78
10 Úřední list republiky Československé, 24.5.1945, str. 1
11 Slovník spisovného jazyka českého, 1989, str. 601
12 Například v obsáhlém projevu prezidenta Václava Havla k česko-německým vztahům v pražském Karolinu roku 1995 nezazněla verze slova sudet- ani jednou.
13 Hruška, 2002, str. 89
14 Maier, 1987, str. 147
15 Othmar Spann byl rakouský filosof, který hlásal specifický nacionalismus a korporativismus, jeho myšlenky byly svého času velmi populární, více viz např.: Ballestrem, Ottman; 1993, str. 87-100
16 Kural a kol., 1996, str. 27-36
17 Hruška, 2002, str. 91
18 Maier, 1987, str. 129
19 Kural a kol., 1996, str. 36
20 Maier, 1987, str. 129
21 Kural a kol., 1996, str. 36
22 Maier, 1987, str. 132
23 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 105
24 Kural a kol., 1996, str. 40
25 Maier, 1987, str. 150
26 Hruška, 2002, str. 94
27 Krulík, 1998, str. 78
28 Kural a kol., 1996, str. 42-45
29 Maier, 1987, str. 154
30 Kural a kol., 1996, str. 47
31 Maier, 1987, str. 158
32 Kural a kol., 1996, str. 48
33 Maier, 1987, str. 113
34 Maier, cit.d., str. 191
35 Kural, 1998, str. 7
36 Kol. aut.: Komu sluší omluva, 1992, str. 130-131
37 Kural, 1998, str. 9
38 Habel, 2003, str. 887
39 Kural, 1998, str. 9
40 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 145
41 Habel, 2003, str. 922
42 Kural, str. 9-10
43 Kural, 1998, str. 12
44 Kural, 1998, str. 13
45 Kunštát, 1998, str. 204
46 Kural, 1998, str. 14
47 Kunštát, 1998, str. 204
48 Hahnová, 1996, str. 81-82
49 Kural, 1998, str. 19
50 Oficiální stránky Václava Havla
51 Kunštát, 1998, str. 205
52 Kural, 1998, str. 19-21
53 Kunštát, 1998, str. 208
54 Česko-německá deklarace
55 Kunštát, 1998, str. 209
56 Kural, 1998, str. 24
57 Zeman a Schröder se shodli: minulost je uzavřena, čl. Mladá Fronta Dnes, 10.3.1999
58 Majetek nechci, říká Bernd Posselt; čl. Mladá Fronta Dnes, 20.12.2000
59 např viz.: Zrušte dekrety, zní z Rakouska'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 31.1.2002
60 Zeman vysvětloval, EU je spokojená'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 20.2.2002
61 Schröder zrušil návštěvu Prahy, čl. Mladá Fronta Dnes, 28.2.2002
62 Brusel rozvířil otázku zrušení dekretů, čl. Mladá Fronta Dnes, 13.3.2002
63 Poslanci: konec války nelze měnit, čl. Mladá Fronta Dnes, 24.4.2002
64 Habel, 2003, str. 1450
65 Posselt: ČR musí změnit postoj k dekretům, čl. Mladá Fronta Dnes, 23.3.2002
66 The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
67 Kovanic, Jan: "Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost", Neviditelný pes, 5.6.2003, pes.eunet.cz
68 viz Posselt, čl."Toto ne neznamená ne," Neviditelný pes
69 Hahnová, Hahn; 2002, str. 18
70 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 324
71 Hahnová, Hahn; 2002, str. 19
72 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 323
73 Hahnová, Hahn; 2002, str. 21
74 cit. oficiální internetová stránka SL www.sudeten.de
75 Kural a kol., 1996, str. 40
76 Hruška, 2002, str. 103
77 www.sudeten.de
78 Hruška, 2002, str. 104-107
79 Kural a kol., 1996, str. 39
80 Hahnová, Praha 1996, str. 64-77
81 Hruška, 2002, str. 94
82 Maier, 1987, str. 207
83 Peroutka, 1991, str. 500
84 Maier, 1987, str. 207
85 Bibó, 1997, str. 181
86 Rozumět dějinám, 2002, str. 54-55
87 Křen; Broklová, 1998, str. 239
88 Křen; Broklová, 1998, str. 238
89 Potočný, 1998, str. 136
90 Maier, 1987, str. 208
91 Křen; Broklová, 1998, str. 239
92 Perman, 1998, str. 101
93 Rozumět dějinám, 2002, str. 178
94 Potočný, 1998, str. 129-139
95 Maier, 1987, str. 209
96 Potočný, 1998, str. 142-143
97 Z německého "Volk", znamená též "národ"
98 Kimminich, 1996, str. 3-10
99 Rozumět dějinám, 2002, str. 186
100 Kimminich, 1996, str. 10-12
101 Česko-německé vztahy: česká stanoviska, 1998, str. 49-51
102 Rozumět dějinám, 2002, str. 195
103 Kimminich, 1996, str. 8
104 Krieger a spol, 2000, str. 765
105 Žaloudek, 1996, str. 337
106 Krieger a spol, 2000, str. 765
107 Streinz, 1992, str. 22
108 Bibó, 1997, str. 285-316
109 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
110 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
111 Mandler, 2002, str. 86-88
112 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
113 Staněk, 1996, str. 163
114 Mandler, 2002, str. 50
115 Kolektiv autorů: Rozumět dějinám, 2002, str. 298
116 Kural, 1998, str. 11
117 více k tématu viz Pavlíček; Suchánek, 1998, str. 75
118 Šitler, Lidové noviny, 03. 01. 2004
119 "Donauraum," myšlen je bývalý prostor Habsburské monarchie
120 Reichert, 1988, str. 24-30
121 Hahn, 2003, str. 117
122 "europatauglich" sein
123 Hahn, 2003, str. 117-123

Použité zdroje

Primární prameny:

Beneš, Edvard: Odsun Němců z Československa, nakl. DITA, Praha 2002, vydání druhé
Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas 1848-1988 (sborník z výstavy), Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1995, vydání druhé
Habel, Fritz Peter: Dokumente zur Sudetenfrage, Langen Miller, Mnichov 2003
Huber, Gustl: Tag der Heimat, Tag der Deutschen; Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Im Zeichen der Partnerschaft - sborník, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1980
Kimminich, Otto: Das Recht auf die Heimat, Bund der Vertriebenen Bonn 1996
Kotzian, Ortfried: Die Heimat der Sudetendeutschen in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien sowie der Karpatendeutschen in der Slowakei, Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Maier, Erich: 40 Jahre Sudetendeutscher Rechtskampf, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1987
The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
Úřední list republiky Československé, 24.5.1945

Odborná literatura:

Ballestrem, Karl; Othman, Henning: Politická filosofie 20.století, Praha 1993
Bibó, István: Bída malých národů východní Evropy, Kalligram, Bratislava 1997
Češi a Němci - dějiny, kutura, politika; Paseka, Praha 2001
Hahn, Hans Henning: Wo ist ihre Heimat? in Die Flucht, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 2003
Hahnová, Eva: Sudetoněmecký problém: Obtížné loučení s minulostí, Prago Media, Praha 1996
Hahnová, Eva; Hahn, Hans Henning: Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání, Votobia, Praha 2002
Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb sudetoněmecké kapitoly, nakl. Futura, Praha 2002,
Komu sluší omluva, Erika, Praha 1992
Krieger, Joel: Oxfordský slovník světové politiky, Ottovo nakladatelství, Praha 2000
Krulík, Oldřich: Slova o základu Sudet- a změny jejich významu v historickém a teritoriálním kontextu, Bakalářská práce, UK FSV, Praha 1998
Křen, Jan; Broklová, Eva: Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20.století, Karolinum, Praha 1998
Kučera, Ondřej: Vztahy mezi ČR a SRN od roku 1989 do přijetí Česko-německé deklarace, Seminární práce UK FSV, Praha 2002
Kunštát, Miroslav: Německo a vztahy k ČR po roce 1989 in Vztahy SRN ke státům střední Evropy od roku 1990; Ústav mezinárodních vztahů - Karolinum, Praha 1998
Kural, Václav a kolektiv: Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996
Kural, Václav: Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Kural, Václav: Sudetoněmecké krajanské sdružení v SRN 1989 - 1996 in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Mandler, Emanuel: Benešovy dekrety, Libri, Praha 2002
Moravcová, Dagmar: Sudetoněmecká sdružení v SRN in Encyklopedie Dějin Německa, Ivo Železný, Praha 2001
Pavlíček, Václav; Suchánek, Radoslav: O některých otázkách majetkových nároků v česko-německých vztazích in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Perman Karel: Fakta o odsunu Němců in Česko-německé vztahy: česká stanoviska, Kruh občanů ČR vyhnaných z pohraničí - Smíření 95, Praha 1998
Potočný, Miroslav: Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Rozumět dějinám, Gallery pro Ministerstvo kultury ČR, Praha 2002
Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989. sv. V.
Staněk, Tomáš: Perzekuce 1945: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996
Žaloudek, Karel: Encyklopedie politiky, Libri, Praha 1996

Internetové zdroje:

Benešovy dekrety, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
www.psp.cz/docs/laws/dek/
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (5/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (12/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (33/1945)
Česko-německá deklarace, stránky MZV,
Sudetoněmecký landsmanšaft - oficiální stránka, www.sudeten.de

Usnesení PSP ČR k Benešovým dekretům z roku 2002, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
Václav Havel - oficiální stránka

Ondřej Kučera - O autorovi Autor je posluchačem německých a rakouských studií na FSV UK.
Jak citovat tento textKučera, Ondřej. Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle [online]. Glosy.info, 2.srpen 2004. [cit. 20.listopadu 2019].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/sudetonemecky-landsmansaft-historie-struktura-cile/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Sudety. sudetští Němci. Sudetoněmecký landsmanšaft. vyhnání. vyrovnání. odsun. Benešovy dekrety. Ackermanngemeinde. Seligergemeinde. Witiko-Bund. Svaz vyhnanců. Eichstättská deklarace. Česko-německá deklarace. Havel Václav. Neubauer Franz. Posselt Bernd. Bavorsko. historie pojmu "Sudety". Kinkel Klaus. Mnichovská dohoda. Beneš Eduard.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
zakarpatští němci doplatili na SUDETSKÉ NĚMCE
PAVEL O. (2.3.2008 11:26:16)
JÁ jsem se narodil v SOKOLOVĚ 1968, moje matka je tzv. ZAKARPATSKÁ NĚMKA narozená v r. 1944 v HANDLOVÉ.JÁ odsuzuji tzv. nacisty a další kteří se zasloužili o rozbití ČESKOSLOVENSKA. Ale málokdo ví jak to bylo za tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU. Občané německé národnosti žijící na SLOVENSKU nelze v žádném případě srovnávat s občany Československa tj. tzv. SUDEŤÁKY. Tragédií bylo, že jako tzv. němečtí občané žijící na území tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU museli nedobrovolně a i někteří dobrovolně povinně narukovat do WEHRMACHTU a bojovat za HITLERA. Po válce na to doplatili zabráním majetku tzv. BENEŠOVY DEKRETY , odsunem do NĚMECKA a ti kdo zůstali, neměli do r. 1956 /přibližně/ občanství, až když se ozvali USA podporované jinými státy bylo těm němcům co tu zůstali vráceno československé občanství. Já jen doufám , že žádný HITLER nebo i STALIN se již neobjeví a že EU zůstane celistvá aby se zabránilo podobným tragédiím jako je HOLOKAUST, koncentrační tábory, masové vraždění a vyhánění obyvatel národnostních menšin- ČECHŮ, NĚMCŮ, ŽIDŮ, POLÁKŮ a jiných.... lidí. Již nikdy nepřipusťme žádnou válku, která by mohla přerůst v době atomových zbraní v obrovský HOLOKAUST /ztráty se odhadují v řádech i miliard obětí/.
Spátky do Říše
Viola (23.12.2007 17:36:29)
Každá debata o Sudetech, sudeťácích či Sudeťácích je opravdu jen planým předváděním. O historickém pojmenování části pohraničního úzení Čech není sporu! O tom, že tato úztemí byla postupně od 13.stol.kolonizovaná se suhlasem českého panovníka se nebudeme přít. Tak o co jde? Jde o chování valné většiny československých příslušníků německé národnosti v období 1935-1945. Kdo nevěří jak se naši Němci chovali, tak nechť si prohlédne dobový tisk, filmové žurnály a pod. Nahlédněte laskavě do statistických údajů o vyhnání české menšiny z pohraničí či Sudet.To není nenávist k Němcům. To je tvrdá historická zkušenost. Dnes to smývá čas a to je dobře. Zapomenout by ale byla neodpustitelná chyba. Naši bývalí němečtí spoluobčané a hlavně jejich potomci si musí být vědomi svého hlavního životního přání v těch pohnutých dobách před vypuknutí II. světové války - CHCEME ZPÁTKY DO ŘÍŠE. Bylo vám to umožněno!
Dnes jsme již ve sjednocené Evropě. Buďme tedy dobrými a poctivými sousedy, ale nic více. Každý je doma tam kde chtěl vždy být.
Přeji Vám všem spokojené prožití Vánoc - dnes již bez hraničních závor
A UŽ JE
Anonym (14.10.2007 18:15:29)
TO TADY ZAS.....MY CHCEM ZPÁTKY DO SUDET....
Bez komentáře
zdenek.pe@seznam.cz (26.9.2007 22:28:19)
Zdá se že mnoho lidí dnešní doby by si mělo alespoň přečíst Norimberské protokoly. Ty již asi nikdo nevydá a je to celkem logické. NENÍ K TOMU ZAPOTŘEBÍ ANI ŽÁDNÝ KOMENTÁŘ.

Přidat komentář