Identifikace Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jeho stanovy a organizační struktura

Identita sudetoněmecké skupiny

Sudetoněmecký landsmanšaft se prezentuje jako zástupce národnostní skupiny, která se vyznačuje specifickou identitou, odlišnou od většinového obyvatelstva SRN. Je tedy třeba se zmínit o tom, jakým způsobem se člen sudetoněmecké národnostní skupiny definuje a jak se tato identity vytvářela.

Odlišný vývoj společenství v SRN po válce

Odsunutí Němci nebyli z počátku přijímáni v Německu s otevřenou náručí. V poválečné situaci strádání a nedostatku nebylo divu, že se přes obrovské úsilí okupačním úřadům nedařilo vzbudit v místních soucit a sympatie k uprchlíkům.69 "Přišli (sudetští Němci) většinou do vesnic, k sedlákům. Bavorský sedlák, zbožný, přívětivý ke každému, zdaleka zdravící Pozdrav Pán Bůh, je nestvůrný ve své lakotnosti a bezohlednosti k pracovním silám. (...) K těmto a podobným přišli sudetští Němci. Byli nastěhováni do jejich obydlí za úředně stanovené nájemné, šlapali jejich schody, vařili na jejich plotně, děti jim lezly po plotech, pili zdarma jejich vodu, do kostela nechodili, " psal tehdy z Bavorska korespondent Peroutkova týdeníku Dnešek Rostislav Kocourek. K materiálním problémům se přidaly též výčitky od usedlíků, že právě oni byli příčinnou všeho neštěstí. "Kvůli vám jsme šli do války. Vás jsme chtěli osvobodit, a teď vás máme na krku,"70 dozvídali se vyhnanci ve své nové vlasti.

Odsunutým se zpočátku neříkalo vyhnanci, neboť v prvních letech nebylo zřejmé, že se zpět do svých původních domovů již nevrátí. Počátkem roku 1949 by se ještě 80 % z nich rádo vrátilo71, což potvrzuje redaktor Dneška: "Dávají (...) docela jasně najevo, že se cítí v Německu cizími, že každý, kdo přišel z Čech a Moravy, je jim bližší než Němci, mezi nimiž žijí; (...) hovoří tak jako vystěhovalci, jakoby si šli hledat obživu do ciziny, mluví spíš o tom, jak se jim daří v Německu a ne o tom, co bylo v Československu."72

Následkem odděleného vývoje od většinové společnosti se odsunutí z Československa nezačali organizovat do nových poválečných struktur, ale vytvořili si své vlastní.73 Definice sudetského Němce, jehož SL zastupuje, byla v jeho původní vlasti víceméně zřejmá, šlo o německy mluvícího občana bydlícího na území Čech, Moravy nebo českého (před rokem 1918 rakouského) Slezska. S identifikací národnostní skupiny v Německu to však již tak snadné není.

Definice sudetského Němce

Po odsunu z Československa byli Němci označováni a většinou i ve statistikách uváděni jako "sudetští" Němci. To ale také platilo i pro německé obyvatelstvo ze Slovenska, pro který se jinak vžil termín "karpatští" Němci. Kromě toho, že nemají s českými Němci společný ani prostor, kde žili, ani kulturní tradice, došlo k vystěhování Němců ze Slovenska za zcela jiných okolností, než tomu bylo v českých zemích. O jejich evakuaci rozhodly již německé okupační úřady, a to poté, co vypuklo v létě 1944 Slovenské národní povstání. Během zimy 1944/1945 bylo transportováno asi 120 000 slovenských Němců do západního Slovenska, Rakouska a východních Čech. Mnoho z nich se pak nakonec ocitlo v západních okupačních zónách Německa, a ve statistikách se poté objevují většinou pod hlavičkou "vyhnanci a uprchlíci z Československa" nebo "sudetští Němci".

Zmíněný případ poukazuje na širší problém, kterým je vymezení sudetoněmecké národnostní skupiny mimo české země. V SRN neprobíhá žádné sčítání příslušníků sudetoněmecké národnostní skupiny a nejsou tak k dispozici žádná data, o které by se mohla jejich reprezentace opřít.

Historička Eva Hahnová uvádí, že monopol na reprezentaci všech sudetských Němců naráží právě na nedefinovatelnost zastupované skupiny. Mluvčí Landsmanšaftu je označován zároveň za mluvčího celé sudetoněmecké národnostní skupiny a stanovy sdružení nazývají své členy krajany (Landsleute). Hahnová upozorňuje, že se v každém případě jedná o mluvčího "krajanů", ale už o dost méně je jasné, jestli jsou míněni krajané v nejširším slova smyslu či pouze členové Landmanšaftu.

Podle údajů sdružení je sudetských Němců na světě kolem 3,8 milionu, avšak v tomto čísle je zahrnut statistický výpočet potomků bývalých československých občanů, jejich manželů či manželek a potomků v dalších generacích. V současném Německu neexistuje žádná evidence tzv. sudetských Němců, ani evidence míst, odkud jeho občané pocházejí, takže statistika landsmanšaftu je založena na nepříliš jasných kalkulacích. V Německu žije mnoho přistěhovalců po druhé světové válce, kteří se plně integrovali do nového prostředí a dnes se cítí jako "Němci", a nikoli jako "sudetští Němci" a jako takoví se nemají ani potřebu organizovat ve strukturách SL.

Přes problematičnost legitimnosti sdružení je však podle Hahnové zřejmé, že i kdyby bylo opravdovými sudetskými Němci pouhých 200 tisíc členů SL, nešlo by nad jejich požadavky mávnout rukou. I v této minimální variantě by se totiž nevyřešil problém sounáležitosti sudetských Němců k českým zemím, která je stále velmi silná. V očích většiny českých komentátorů jsou sudetoněmecké spolky příslušníky sousedního státu, jejichž přináležitost k českým zemím neodvolatelně skončila roku 1945. Přes možný nesouhlas se sudetoněmeckým výkladem dějin, politickou ideologií a cíli nelze popřít sudetoněmecký vztah k českým zemím, se kterým málokdo v České republice kalkuluje. Spoléhat na hojivý účinek času je ošidné, neboť zkušenost s většinou podobných případů v Evropě i ve světě ukazuje, že nespokojené kolektivní identity mají značnou trvanlivost.

Stanovy SL

V cestě za ustanovením organizační struktury SL bylo důležitou událostí v roce 1954 vytvoření Spolkového shromáždění, čili jakéhosi parlamentu sudetoněmecké národnostní skupiny. Při příležitosti ustanovení sněmu byly vyhlášeny stanovy sdružení.

Landsmanšaft od této doby sleduje kromě jiných tyto priority:

• spolupůsobit při spravedlivém národnostním uspořádání Evropy,
• prosadit právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny,
• zastupovat nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění,
• zastávat zájmy národnostní skupiny v přijímacích oblastech,
• udržovat tradice,
• podporovat radou a činem krajany, kteří zůstali doma.74 , překlad E.Hahnová

Organizační struktura sdružení

Struktura SL se dělí na dvě základní linie organizovanosti. První linie organizuje členy podle místa bydliště ve Spolkové republice Německo (Gebietsgliederung) a druhá podle někdejšího místa původu či bydliště členů nebo jejich předků v České republice (Heimatsgliederung). Organizovanost podle místa současného bydliště se opírá o správní členění Spolkové republiky, což znamená členění na okresní a krajské skupiny Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tyto skupiny jsou pak zastoupeny v příslušné zemské organizaci a zemské organizace nakonec zastřešuje celospolkový svaz. Podle údajů z roku 2000 sdružuje SL více než 2000 místních a přes 350 okresních skupin.

Organizovanost podle místa původu či někdejšího bydliště v ČR (tzv. domovský princip) se do značné míry opírá o správní rozdělení tzv. sudetské župy, a to především pokud jde o tzv. domovské okresy. Nejnižším organizačním prvkem této linie jsou tzv. domovské obce, které mají odpovídat politickým obcím v ČR.76 Druhým stupněm tzv. domovského členění jsou tzv. domovské okresy, které podle "spolkového řádu pro domovská členění" "mají odpovídat politickým okresům vlasti (zemským či městským), pokud zvláštní okolnosti nevyžadují jejich rozdělení na soudní okresy nebo sloučení politických okresů," (čl. III). Za zvláštní okolnost lze považovat především nedostatečný počet těch, kteří by měli příslušný okres reprezentovat.

Vyšším stupněm tzv. domovského členění jsou potom tzv. domovské kraje, jejichž určení vychází ze "spojitosti členů kulturním dědictvím," (čl. V. spolkového řádu)77, avšak zařazení domovských okresů do krajů bylo také do značné míry ovlivněno snahou o optimální organizační řešení. V rámci struktury tzv. domovského členění bylo zřízeno 14 krajů (Chebsko, Šumava, Orlické hory, Praděd, Beskydy, Polabí, Krušné hory, Kravařsko, Středohoří, Ploučnice-Lužická Nisa-Nizozemí, Krkonoše, Hřebečsko, Jižní Morava a tzv. Jazykové ostrovy Praha, Brno, Jihlava, Vyškov). V rámci těchto krajů existuje 75 tzv. domovských okresů. Specifickými domovskými organizacemi jsou tzv. domovská sjednocení a domovské svazy, které stojí mimo rámec krajů a okresů.

Krajští a okresní vedoucí tvoří Sudetoněmeckou domovskou radu, jejíž předseda je z titulu funkce členem spolkového vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nejvyššími představiteli Sudetoněmeckého landsmanšaftu jsou předseda a mluvčí. Oba jsou zároveň členy kolektivního spolkového vedení. Spolkové shromáždění SL je jakýsi parlament, který má přes 70 členů a zasedají v něm i zástupci SL z Rakouska.78

Vrchol celé struktury jakési organizované sudetoněmecké "občanské společnosti" představuje patronát Svobodného státu Bavorsko nad všemi sudetskými Němci v něm žijícími, který znamená závazek Bavorska uchovávat národní svéráz a ideově a hlavně finančně podporovat SL. Díky patronátu 7. srpna 1970 sdružení poprvé obdrželo 12 milionů DM (během deseti let vzrostl příspěvek až na 29 milionů DM), které byly uloženy do nově založené Sudetoněmecké nadace.79