Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
20.listopadu 2019
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle - Ondřej Kučera

Publikován 2.srpna 2004, text čítá cca 25126 slov. 38118 přečtení  |  7605 reakcí

Cíle politiky Sudetoněmeckého landsmanšaftu

Základní předpoklady

SL označuje pomstu a odplatu jako nepřijatelné prostředky, ale za to žádá nahrazení škod vzniklých vyhnáním, právo na domov a sebeurčení. Dalšími deklarovanými cíli sudetoněmecké politiky jsou vůle k dohodě s českou společností a snaha řešit sudetoněmecký problém v rámci celoevropských politických struktur, avšak na druhou stranu je na sudetoněmecké straně patrná výrazná nechuť akceptovat vyhnání z Československa a snaha, aby se jeho uznání jako bezpráví odrazilo v budoucích vztazích mezi Českou republikou a Německem.

Požadavky sudetských Němců však nejsou dodnes striktně vymezeny a tato nejasnost zavdává příčinu k mnohým, leckdy zavádějícím, interpretacím. SL netrvá na pravděpodobně nereálném vrácení všeho zabaveného majetku a otázku výše a způsobu odškodnění nechává otevřenou pro předpokládané budoucí vyjednávání.

Důležitým faktorem je, že nároky sdružení nejsou vznášeny jménem individuálních osob, ale kolektivními nároky tzv. národnostní skupiny. Jde tedy především o uznání kolektivních práv sudetských Němců jako autonomní skupiny, která by v ČR spolurozhodovala jako "rovný s rovným" s reprezentací české společnosti. O návrat jednotlivců Landsmanšaftu nejde, sdružení požaduje uznání skupinového práva, které zajišťuje existenci národní skupiny.80

V množství prohlášení a stanovisek dává SL najevo, že tzv. sudetoněmecká otázka je pro něj na rozdíl od české strany stále otevřená a že má výhrady ke všem oficiálním dokumentům, který byly přijaty reprezentanty Československa (později ČR) a SRN v roce 1973, 1992 nebo 1997.81

Hlavní programový dokument - tzv. "20 bodů"

Významným předělem, který definitivně upevnil programové zaměření SL, se stalo přijetí dokumentu s názvem Stanovisko Sudetoněmecké rady k sudetské otázce - tzv. "20 bodů" dne 7.května 1961. "20 bodů" je dodnes nejdůležitějším programovým dokumentem a proto je dobré se na něj podívat zblízka.

Ve "20 bodech" se v plné šíři projevují hlavní překážky česko-sudetoněmeckého porozumění. Vývoj českých zemí od roku 1918 je vnímán zásadně jinou optikou než na české straně, a podle toho se také odlišuje vyvozování příčin a následků krizových okamžiků společných dějin. Historie, a obzvlášť ta nedávná, neústí v jednoznačné závěry a zkušenosti rozmanitých skupin lidí či jednotlivců samých na minulé události hledí jinak a vyvozují z nich odlišné závěry a cíle. V určitém okamžiku však není možné se dohodnout na společném postupu do budoucna, pokud ani jedna z nesvářených stran není schopna tolerovat existenci jiného názoru, byť by to pro jednu nebo druhou znamenalo podstoupit bolestnou demontáž svého dosavadního domnělého dogmatu.

Interpretace historie

Prvních deset bodů sudetoněmeckého programu nazvaného souhrnně "Pohled zpět" (Rückblick) provokuje svými svým vlastním výkladem historie hned v několika momentech a v některých případech upozorňuje na sporné momenty, které jsou na české straně přehlížené.

První bod programu uvádí, že sudetoněmecká otázka může být správně pochopena pouze na pozadí vzniku Československa v roce 1918/19.82 Landsmanšaft reprezentuje tradiční sudetoněmecký názor, že sudetoněmecká národnostní skupina byla začleněna do Československa proti své vůli a právu na sebeurčení, přičemž ale příliš dál nerozvíjí otázku, jak se mělo po světové válce postupovat jinak.

Symbolem začátku špatného vývoje je pro SL padesát obětí nepokojů 4. března 1919, kdy československá vláda zasáhla proti generální stávce v pohraničních územích. Tento den je dodnes připomínán jako začátek nejen boje za sebeurčení, ale také za počátek autoritativního režimu vedeného Čechy.

Jakmile je nějaká tragická událost zanesena do mytologie národnostní skupiny, pak se již zpětně těžko vyvrací racionálními argumenty a podobně je tomu i v případě březnových událostí roku 1919. Vůdcové německých stran tehdy chtěli demonstrovat svoji vůli po nároku na sebeurčení a na 4.března, kdy se konalo první zasedání rakouského Národního shromáždění, svolali generální stávku. "4. března demonstrovali Němci ve všech větších německých městech. Nebezpečný to podnik v době podrážděné, kdy každý, i voják, i demonstrant, myslí, že je svému národu povinen rázností... Srážka s vojskem je vždy nebezpečná, i když vláda sama má snad v úmyslu postupovat mírně. Známá zkušenost s nabitými puškami je ta, že snadno spouštějí. S tím je také třeba počítat také těm, kdo lid proti vojsku vedou. V prostoru mezi demonstranty a vojskem se vždy vytvoří zvláštní ovzduší, které jen nepatrně podléhá rozkazům ústřední vlády a daleko více citům a nervozitě," napsal o událostech Ferdinand Peroutka.83 Známý český publicista popsal českou pozici, kdy nepokoje v pohraničí na začátku roku zasadil do širšího kontextu neklidné doby konce světové války v jejíž bouřlivé atmosféře došlo k tomuto tragickému a nechtěnému excesu. Pro sudetské Němce však již asi navždy zůstane 4. březen symbolem prvních bojů za sebeurčení s autoritativním českým státem se kterým se nikdy úplně nesmířili. Bude tomu zřejmě tak v budoucnu i přes to, že v něm měli zajištěn národní život mnohem lépe, než většina tehdejších menšin v Evropě.

Třetí bod sudetoněmeckého programu mluví o tom, že de facto vícenárodnostní stát Československo byl vydáván za "československý" národní stát.84

Koncept "československého" národa, který byl po druhé světové válce v tichosti opuštěn, nemohl být českými Němci vnímán jinak, než jako umělé zdůvodnění pro existenci "národního" státu namířeného proti nim. Fakt, že v novém státě žilo na dva milióny "státního národa" Slováků oproti 3.5 miliónům "menšinového" německého obyvatelstva nelze přehlížet. V českém prostředí je však význam chybné konstrukce čechoslovakismu pro sudetské Němce opomíjen a její existence omlouvána na jedné straně dobovými aspekty jako nutnou hráz proti německému vlivu v nové republice, a nebo se poukazuje definici "československého" národa jako pojmenování jednotky politické či územní, postavené na podkladě rovnosti občanů všech národů. Hráz proti němectvu nemohla však na německé straně nevzbudit protireakci a už jen zvolený název státu mohl těžko Němce a Maďary přimět k větší identifikaci s ním, nehledě na to, že se oproti původním záměrům nová republika opravdu stala ve své konstrukci státem národním. " (...) Vzhledem k tomu, že při zakládání nového státu byl nejen v jeho názvu, ale i v jeho struktuře položen důraz na etnický princip, projevovalo se mezi německým obyvatelstvem historických českých zemí vůči novému státu čím dál větší odcizení, nemluvě o Maďarech, kteří se v něm ocitli skutečně způsobem ryze incidentálním,"85 napsal maďarský politolog István Bibó.

V šestém bodě se dozvídáme, že "sudetští Němci byli v roce 1938 stejně tak objektem politiky velmocí jako na konci první světové války" a že "Británie a Francie by nikdy Československu nevnutily odstoupení sudetoněmeckých území, kdyby osvobození sudetských Němců z české nadvlády neodpovídalo zásadě sebeurčení"86

Představa nevinného "objektu politiky velmocí" je velmi populární i v českém prostředí, zvláště co se týče krizových momentů dějin. Je nepochybné, že Hitlerovy záměry v době vrcholící sudetoněmecké krize v roce 1938 byla docela odlišné od představ a tužeb většiny sudetoněmeckého obyvatelstva. Avšak je také zcela zřejmé, že se sudetští Němci ve své většině k totalitní ideologii opravdu přiklonili a vědomě tak skrze svoji reprezentaci napomohli k destrukci jistě ne dokonalého, leč stále demokratického státu. Podobně mylná argumentace je používána i v českém prostředí, kdy se naopak odsun Němců vydává za rozhodnutí velmocí, které Češi nemohli ovlivnit.

Mnichovskou dohodu česká společnost vnímá jako doposud největší národní ponížení ve svých moderních dějinách. Češi byli zasaženi na nejcitlivějším bodě, byla popřena sama jejich národní samostatnost a svébytnost.87 Stejně tak jako sudetští Němci těžko přijímají racionální argumenty v případě založení Československa, tak i Češi přistupují k diskusi o Mnichovu silně nekriticky, iracionálně a "samospravedlivě"88. Sudetskými Němci deklarovaná snaha o sebeurčení je ve spojitosti s Mnichovem považována za těžkou zradu, která podstatně ospravedlnila pozdější vyhnání. "Ke zničení svobody a státnosti českého národa významně přispěla drtivá část německé menšiny v Československu, bez jejíž halasivé činnosti nemohlo dojít k tzv. mnichovské dohodě a po ní zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava, " píše profesor mezinárodního práva Miroslav Potočný ve svém komentáři k "20 bodům".89

Sudetští Němci jsou od období kolem Mnichova spojováni s nacismem a toto hluboké české přesvědčení nemůže zviklat ani sedmý bod sudetoněmeckého programu, ve kterém se vlažně přiznává, že "zničení svobody a vlastní státnosti českého národa národněsocialistickým režimem v březnu 1939 bylo zavrženíhodným násilným aktem proti právu sebeurčení tohoto národa."90 Přesvědčení o kolektivní sudetoněmecké vině za Mnichov a pozdější nacistické perzekuce vystihuje článek JUDr. Arnošta Malovského-Weniga v Lidové demokracii, kde se tento vyjadřuje pro uplatnění kolektivní viny v platném právu: "Není jen vina osobní, je také vina souborná, právě tak jako neuznáváme v právu jen osobní vůli, nýbrž také vůli soubornou. (...) Nevytvoříme-li trestní právo, které bude podle viny osobní trestati také soubornou vinu národa, pak nebudeme jisti, že se za několik desetiletí dopustí nějaký národ a v první řadě zase Němci nového zločinu na lidství, spoléhaje, že v případě nezdaru odnesou to jen jeho vůdcové."91

Povědomí Čechů o sudetoněmeckém protinacistickém odporu je tak přirozeně minimální a sudetská otázka je stále do značné míry spojována s nacismem. Tato podvědomá asociace se spojila s národním výkladem dějin českých zemí, ve kterém se německý element projevuje převážně jako odvěký rival, a usnadnila tak cestu ke "konečnému řešení". "Odsun Němců z Československa, Polska a Maďarska byl důsledkem jejich zločinné činnosti v době fašismu a účasti na válečných cílech fašistického Německa,"92 uvádí předseda Vlasteneckého sdružení antifašistického Karel Perman. Také publikace Rozumět dějinám z roku 2002, určená pro učitele dějepisu na školách se emotivně táže: "...Udělali sami Němci a sami Němci sudetští něco pro to, aby takovýto obrat (směrem pryč od tvrdého nacionálního radikalismu) umožnili a podnítili? Aby nacisty zbavili vlády, ukončili válku a změnili okupační politiku?"93 Možnost, že by kdy Češi přijali tvrzení o sudetoněmecké bezmocnosti ve hře velmocí, se tedy zdá minimální.

Klíčové pro česko-sudetoněmecké vztahy je ustanovení jedenáctého bodu sudetoněmeckého programu (a zároveň prvního bodu druhé části nazvané "Pohled do budoucna") ve kterém se uvádí, že se sudetští Němci "nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti."

Rozchod s Němci po druhé světové válce je dodnes hlavním sporným momentem vztahů obou národů. Příkladem může být komentář k "20 bodům" od Miroslava Potočného, jenž reaguje na jedenáctý bod sudetoněmeckého programu vzorově tradičním nacionálním pohledem. "Údajně jejich '82staletí trvající vlast' byla vždy a navždy zůstane českou vlastí, vlastí Čechů, Moravanů a Slezanů," prohlašuje Potočný ve svém textu, jehož titul zní "Sudetoněmecký program tzv. 20.bodů z hlediska mezinárodního práva," což by mělo autora zavazovat spíše k tomu, aby se držel věcných argumentů. Potočný však pokračuje ve své argumentaci podobně i dále například při zamýšlení se nad odsunem, ve kterém prý šlo "v zásadě o spořádané přesídlení masy německého obyvatelstva z Československa do Německa," přičemž samotný odsun byl naplánován vítěznými velmocemi, které "ujednaly spořádané a co možná humánní přesídlení (transfer) německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska" poté, co "dospěly ke společnému závěru, že přesídlení musí být provedeno (will have to be undertaken) a že Němci z těchto států budou vyhoštěni." Československo pak nakonec pouze "v souladu se svými válečnými cíly přijalo tuto část Postupimské dohody," "řádně a plně uskutečnilo přesídlení Němců" a "takto řádně splnilo své mezinárodní závazky plynoucí z XIII. části Postupimské dohody."94 Autor tak zcela opomíjí zásadní roli, kterou při odsunu československá reprezentace hrála a odpovědnost za vyhnání svaluje čistě jen na rozhodnutí velmocí. Co si představuje pod pojmem československých "válečných cílů" již dále neupřesňuje. Zcela opomenuty jsou známé přípravy československé exilové vlády na odsun již za války a před Postupimskou konferencí v létě 1945.

Stručné přiblížení politiky SL

V dalších bodech sudetoněmeckého programu SL stručně přibližuje hlavní pilíře své politiky. V bodě třináctém zásadně prohlašuje, že "nikdy nepřijme vyhnání a vyvlastnění více než 3 milionů německých státních občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a že naopak bude jejich práva v každém směru účinně zastupovat."95 SL také trvá na právu na domov v souladu s právem na sebeurčení (bod 14), které však nesmí být v rozporu se souhlasem obou národů (bod 16), které mají budovat svůj vztah na základě přátelství (bod 17). V posledních bodech se pak vyzývá k nové diskusi o státním uspořádání českých zemí odpovídajícím zásadě sebeurčení národů (bod 18), přičemž tento vztah má být zasazen do rámce společné evropské integrace (bod 20). Zvláště pak poslední body vzbuzují podezření, že za bojem o sebeurčení národů se opět skrývá sudetoněmecký separatismus: "Ve zvláštních zeměpisných podmínkách česko-moravsko-slezského prostoru ponechává zásada sebeurčení národů různá státní a mezinárodněprávní řešení." Ani formulace: "nelze dopředu vyloučit státoprávní společenství s českým a slovenským národem"96 (bod 19) příliš důvěry v záměry sdružení nevzbuzuje.

Dokument "20 bodů" celkově vymezuje sudetoněmecký výklad historického vývoje mezi světovými válkami a považuje státoprávní řešení postavení sudetoněmecké menšiny v první Československé republice za převážně pochybené. Mnichovskou dohodu vnímá jako uznání práva na sebeurčení, avšak odmítá zločiny nacistického režimu, který nedlouho po Mnichovu připravil český národ o suverenitu. Odsun (vyhnání) německého obyvatelstva po druhé světové válce pak SL považuje za bezpráví, které musí být odčiněno a trvá na právu na domov (Recht auf Heimat) na základě práva na sebeurčení národů.

SL dodnes "20 bodů" nenahradil žádným novelizovaným dokumentem, který by reflektoval změněnou situaci a právě proto by se mělo na uvedený program hledět jako na sice platný, avšak přeci jen 40 let starý dokument. Přes snahu některých mladších členů SL je landsmanšaft ve své podstatě velmi konzervativní organizace, velmi těžko schopná pružně reagovat na vyvíjející se společenské dění.

 << Předchozí: Identifikace SL, stanovy a struktura << >> Následující: Pilíře politiky sdružení >>
1 Huber, 1998, str. 3
2 Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas, 1995, str. 87
3 Moravcová, 2001, str. 32
4 Jerome, 1972, str. 257
5 Krulík, 1998, str. 78
6 Hahnová; Hahn, 2002, str. 146
7 Krulík, 1998, str. 78
8 Beneš, 2002, str. 65-66
9 Krulík, 1998, str. 78
10 Úřední list republiky Československé, 24.5.1945, str. 1
11 Slovník spisovného jazyka českého, 1989, str. 601
12 Například v obsáhlém projevu prezidenta Václava Havla k česko-německým vztahům v pražském Karolinu roku 1995 nezazněla verze slova sudet- ani jednou.
13 Hruška, 2002, str. 89
14 Maier, 1987, str. 147
15 Othmar Spann byl rakouský filosof, který hlásal specifický nacionalismus a korporativismus, jeho myšlenky byly svého času velmi populární, více viz např.: Ballestrem, Ottman; 1993, str. 87-100
16 Kural a kol., 1996, str. 27-36
17 Hruška, 2002, str. 91
18 Maier, 1987, str. 129
19 Kural a kol., 1996, str. 36
20 Maier, 1987, str. 129
21 Kural a kol., 1996, str. 36
22 Maier, 1987, str. 132
23 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 105
24 Kural a kol., 1996, str. 40
25 Maier, 1987, str. 150
26 Hruška, 2002, str. 94
27 Krulík, 1998, str. 78
28 Kural a kol., 1996, str. 42-45
29 Maier, 1987, str. 154
30 Kural a kol., 1996, str. 47
31 Maier, 1987, str. 158
32 Kural a kol., 1996, str. 48
33 Maier, 1987, str. 113
34 Maier, cit.d., str. 191
35 Kural, 1998, str. 7
36 Kol. aut.: Komu sluší omluva, 1992, str. 130-131
37 Kural, 1998, str. 9
38 Habel, 2003, str. 887
39 Kural, 1998, str. 9
40 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 145
41 Habel, 2003, str. 922
42 Kural, str. 9-10
43 Kural, 1998, str. 12
44 Kural, 1998, str. 13
45 Kunštát, 1998, str. 204
46 Kural, 1998, str. 14
47 Kunštát, 1998, str. 204
48 Hahnová, 1996, str. 81-82
49 Kural, 1998, str. 19
50 Oficiální stránky Václava Havla
51 Kunštát, 1998, str. 205
52 Kural, 1998, str. 19-21
53 Kunštát, 1998, str. 208
54 Česko-německá deklarace
55 Kunštát, 1998, str. 209
56 Kural, 1998, str. 24
57 Zeman a Schröder se shodli: minulost je uzavřena, čl. Mladá Fronta Dnes, 10.3.1999
58 Majetek nechci, říká Bernd Posselt; čl. Mladá Fronta Dnes, 20.12.2000
59 např viz.: Zrušte dekrety, zní z Rakouska'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 31.1.2002
60 Zeman vysvětloval, EU je spokojená'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 20.2.2002
61 Schröder zrušil návštěvu Prahy, čl. Mladá Fronta Dnes, 28.2.2002
62 Brusel rozvířil otázku zrušení dekretů, čl. Mladá Fronta Dnes, 13.3.2002
63 Poslanci: konec války nelze měnit, čl. Mladá Fronta Dnes, 24.4.2002
64 Habel, 2003, str. 1450
65 Posselt: ČR musí změnit postoj k dekretům, čl. Mladá Fronta Dnes, 23.3.2002
66 The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
67 Kovanic, Jan: "Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost", Neviditelný pes, 5.6.2003, pes.eunet.cz
68 viz Posselt, čl."Toto ne neznamená ne," Neviditelný pes
69 Hahnová, Hahn; 2002, str. 18
70 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 324
71 Hahnová, Hahn; 2002, str. 19
72 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 323
73 Hahnová, Hahn; 2002, str. 21
74 cit. oficiální internetová stránka SL www.sudeten.de
75 Kural a kol., 1996, str. 40
76 Hruška, 2002, str. 103
77 www.sudeten.de
78 Hruška, 2002, str. 104-107
79 Kural a kol., 1996, str. 39
80 Hahnová, Praha 1996, str. 64-77
81 Hruška, 2002, str. 94
82 Maier, 1987, str. 207
83 Peroutka, 1991, str. 500
84 Maier, 1987, str. 207
85 Bibó, 1997, str. 181
86 Rozumět dějinám, 2002, str. 54-55
87 Křen; Broklová, 1998, str. 239
88 Křen; Broklová, 1998, str. 238
89 Potočný, 1998, str. 136
90 Maier, 1987, str. 208
91 Křen; Broklová, 1998, str. 239
92 Perman, 1998, str. 101
93 Rozumět dějinám, 2002, str. 178
94 Potočný, 1998, str. 129-139
95 Maier, 1987, str. 209
96 Potočný, 1998, str. 142-143
97 Z německého "Volk", znamená též "národ"
98 Kimminich, 1996, str. 3-10
99 Rozumět dějinám, 2002, str. 186
100 Kimminich, 1996, str. 10-12
101 Česko-německé vztahy: česká stanoviska, 1998, str. 49-51
102 Rozumět dějinám, 2002, str. 195
103 Kimminich, 1996, str. 8
104 Krieger a spol, 2000, str. 765
105 Žaloudek, 1996, str. 337
106 Krieger a spol, 2000, str. 765
107 Streinz, 1992, str. 22
108 Bibó, 1997, str. 285-316
109 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
110 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
111 Mandler, 2002, str. 86-88
112 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
113 Staněk, 1996, str. 163
114 Mandler, 2002, str. 50
115 Kolektiv autorů: Rozumět dějinám, 2002, str. 298
116 Kural, 1998, str. 11
117 více k tématu viz Pavlíček; Suchánek, 1998, str. 75
118 Šitler, Lidové noviny, 03. 01. 2004
119 "Donauraum," myšlen je bývalý prostor Habsburské monarchie
120 Reichert, 1988, str. 24-30
121 Hahn, 2003, str. 117
122 "europatauglich" sein
123 Hahn, 2003, str. 117-123

Použité zdroje

Primární prameny:

Beneš, Edvard: Odsun Němců z Československa, nakl. DITA, Praha 2002, vydání druhé
Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas 1848-1988 (sborník z výstavy), Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1995, vydání druhé
Habel, Fritz Peter: Dokumente zur Sudetenfrage, Langen Miller, Mnichov 2003
Huber, Gustl: Tag der Heimat, Tag der Deutschen; Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Im Zeichen der Partnerschaft - sborník, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1980
Kimminich, Otto: Das Recht auf die Heimat, Bund der Vertriebenen Bonn 1996
Kotzian, Ortfried: Die Heimat der Sudetendeutschen in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien sowie der Karpatendeutschen in der Slowakei, Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Maier, Erich: 40 Jahre Sudetendeutscher Rechtskampf, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1987
The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
Úřední list republiky Československé, 24.5.1945

Odborná literatura:

Ballestrem, Karl; Othman, Henning: Politická filosofie 20.století, Praha 1993
Bibó, István: Bída malých národů východní Evropy, Kalligram, Bratislava 1997
Češi a Němci - dějiny, kutura, politika; Paseka, Praha 2001
Hahn, Hans Henning: Wo ist ihre Heimat? in Die Flucht, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 2003
Hahnová, Eva: Sudetoněmecký problém: Obtížné loučení s minulostí, Prago Media, Praha 1996
Hahnová, Eva; Hahn, Hans Henning: Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání, Votobia, Praha 2002
Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb sudetoněmecké kapitoly, nakl. Futura, Praha 2002,
Komu sluší omluva, Erika, Praha 1992
Krieger, Joel: Oxfordský slovník světové politiky, Ottovo nakladatelství, Praha 2000
Krulík, Oldřich: Slova o základu Sudet- a změny jejich významu v historickém a teritoriálním kontextu, Bakalářská práce, UK FSV, Praha 1998
Křen, Jan; Broklová, Eva: Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20.století, Karolinum, Praha 1998
Kučera, Ondřej: Vztahy mezi ČR a SRN od roku 1989 do přijetí Česko-německé deklarace, Seminární práce UK FSV, Praha 2002
Kunštát, Miroslav: Německo a vztahy k ČR po roce 1989 in Vztahy SRN ke státům střední Evropy od roku 1990; Ústav mezinárodních vztahů - Karolinum, Praha 1998
Kural, Václav a kolektiv: Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996
Kural, Václav: Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Kural, Václav: Sudetoněmecké krajanské sdružení v SRN 1989 - 1996 in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Mandler, Emanuel: Benešovy dekrety, Libri, Praha 2002
Moravcová, Dagmar: Sudetoněmecká sdružení v SRN in Encyklopedie Dějin Německa, Ivo Železný, Praha 2001
Pavlíček, Václav; Suchánek, Radoslav: O některých otázkách majetkových nároků v česko-německých vztazích in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Perman Karel: Fakta o odsunu Němců in Česko-německé vztahy: česká stanoviska, Kruh občanů ČR vyhnaných z pohraničí - Smíření 95, Praha 1998
Potočný, Miroslav: Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Rozumět dějinám, Gallery pro Ministerstvo kultury ČR, Praha 2002
Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989. sv. V.
Staněk, Tomáš: Perzekuce 1945: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996
Žaloudek, Karel: Encyklopedie politiky, Libri, Praha 1996

Internetové zdroje:

Benešovy dekrety, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
www.psp.cz/docs/laws/dek/
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (5/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (12/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (33/1945)
Česko-německá deklarace, stránky MZV,
Sudetoněmecký landsmanšaft - oficiální stránka, www.sudeten.de

Usnesení PSP ČR k Benešovým dekretům z roku 2002, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
Václav Havel - oficiální stránka

Ondřej Kučera - O autorovi Autor je posluchačem německých a rakouských studií na FSV UK.
Jak citovat tento textKučera, Ondřej. Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle [online]. Glosy.info, 2.srpen 2004. [cit. 20.listopadu 2019].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/sudetonemecky-landsmansaft-historie-struktura-cile/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Sudety. sudetští Němci. Sudetoněmecký landsmanšaft. vyhnání. vyrovnání. odsun. Benešovy dekrety. Ackermanngemeinde. Seligergemeinde. Witiko-Bund. Svaz vyhnanců. Eichstättská deklarace. Česko-německá deklarace. Havel Václav. Neubauer Franz. Posselt Bernd. Bavorsko. historie pojmu "Sudety". Kinkel Klaus. Mnichovská dohoda. Beneš Eduard.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
zakarpatští němci doplatili na SUDETSKÉ NĚMCE
PAVEL O. (2.3.2008 11:26:16)
JÁ jsem se narodil v SOKOLOVĚ 1968, moje matka je tzv. ZAKARPATSKÁ NĚMKA narozená v r. 1944 v HANDLOVÉ.JÁ odsuzuji tzv. nacisty a další kteří se zasloužili o rozbití ČESKOSLOVENSKA. Ale málokdo ví jak to bylo za tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU. Občané německé národnosti žijící na SLOVENSKU nelze v žádném případě srovnávat s občany Československa tj. tzv. SUDEŤÁKY. Tragédií bylo, že jako tzv. němečtí občané žijící na území tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU museli nedobrovolně a i někteří dobrovolně povinně narukovat do WEHRMACHTU a bojovat za HITLERA. Po válce na to doplatili zabráním majetku tzv. BENEŠOVY DEKRETY , odsunem do NĚMECKA a ti kdo zůstali, neměli do r. 1956 /přibližně/ občanství, až když se ozvali USA podporované jinými státy bylo těm němcům co tu zůstali vráceno československé občanství. Já jen doufám , že žádný HITLER nebo i STALIN se již neobjeví a že EU zůstane celistvá aby se zabránilo podobným tragédiím jako je HOLOKAUST, koncentrační tábory, masové vraždění a vyhánění obyvatel národnostních menšin- ČECHŮ, NĚMCŮ, ŽIDŮ, POLÁKŮ a jiných.... lidí. Již nikdy nepřipusťme žádnou válku, která by mohla přerůst v době atomových zbraní v obrovský HOLOKAUST /ztráty se odhadují v řádech i miliard obětí/.
Spátky do Říše
Viola (23.12.2007 17:36:29)
Každá debata o Sudetech, sudeťácích či Sudeťácích je opravdu jen planým předváděním. O historickém pojmenování části pohraničního úzení Čech není sporu! O tom, že tato úztemí byla postupně od 13.stol.kolonizovaná se suhlasem českého panovníka se nebudeme přít. Tak o co jde? Jde o chování valné většiny československých příslušníků německé národnosti v období 1935-1945. Kdo nevěří jak se naši Němci chovali, tak nechť si prohlédne dobový tisk, filmové žurnály a pod. Nahlédněte laskavě do statistických údajů o vyhnání české menšiny z pohraničí či Sudet.To není nenávist k Němcům. To je tvrdá historická zkušenost. Dnes to smývá čas a to je dobře. Zapomenout by ale byla neodpustitelná chyba. Naši bývalí němečtí spoluobčané a hlavně jejich potomci si musí být vědomi svého hlavního životního přání v těch pohnutých dobách před vypuknutí II. světové války - CHCEME ZPÁTKY DO ŘÍŠE. Bylo vám to umožněno!
Dnes jsme již ve sjednocené Evropě. Buďme tedy dobrými a poctivými sousedy, ale nic více. Každý je doma tam kde chtěl vždy být.
Přeji Vám všem spokojené prožití Vánoc - dnes již bez hraničních závor
A UŽ JE
Anonym (14.10.2007 18:15:29)
TO TADY ZAS.....MY CHCEM ZPÁTKY DO SUDET....
Bez komentáře
zdenek.pe@seznam.cz (26.9.2007 22:28:19)
Zdá se že mnoho lidí dnešní doby by si mělo alespoň přečíst Norimberské protokoly. Ty již asi nikdo nevydá a je to celkem logické. NENÍ K TOMU ZAPOTŘEBÍ ANI ŽÁDNÝ KOMENTÁŘ.

Přidat komentář