Fašistický i komunistický model se zostudily svými dramatickými ekonomickými neúspěchy a terorem, jejž uplatňovaly na své státní příslušníky. Fašismus skončil ve válce a troskách, zatímco komunismus přivedl své národy na ekonomickou úroveň zemí "čtvrtého světa". Koncentrační tábory a gulagy jsou trvalými vzpomínkami na zkázu, kterou za sebou tyto pohromy zanechaly.

Národy, které mezitím za cenu velkých ztrát hájily liberální ideu, ztratily v soubojích na život a smrt s politickou hrozbou diktatury a ekonomickou hrozbou socialismu tolik sil, že začaly zanedbávat morální a kulturní základy svobodné společnosti. Hlavní poselství svobodného ducha - totiž že vpravdě posilující a tvořivou silou dějin je svoboda - však bylo potvrzeno. Svoboda je stříbrnou nití dějinného pokroku.

Na druhé straně se mezi svobodnými muži a ženami začala pomalu projevovat jistá únava a skleslost, a spolu s nimi též duševní vyprázdněnost a kulturní relativismus. S vítězstvím nad nepřáteli svobody mnoho lidí zapomnělo, jak pevného ducha svoboda vyžaduje. Když proto byla třetí světová válka (tj.studená válka) úspěšně skončena, mnozí lidé na všech frontách si vyžádali dlouhý odpočinek. Po tolika útrapách a strádáních si většina z nich chtěla především užít života. Namísto toho nás teroristé z jedenáctého září vyburcovali k ostražitosti před novými nebezpečími a brutálně nám připomněli, že stovky milionů mladých mužů a žen na celém světě ještě nesdílí dary, jež přináší svoboda.

Proto úkoly, které nám svoboda ukládá, nejsou stále dokončeny. Dary svobody a záruky důstojnosti jedince a lidských práv ještě nedorazily k miliardě lidských bytostí vyznávajících islámské náboženství. Tento nedostatek základních svobod umožnil, aby dobrým jménem islámu manipulovala malá, avšak smrtící síť islámských teroristů s politickými ambicemi, které lze snad nejlépe nazvat "islamofašisté".