Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
23.června 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Temné stránky psychologie - Philip G. Zimbardo

Publikován 8.ledna 2006, text čítá cca 2782 slova. 11217 přečtení  |  7 reakcí

Psychologové se ocitají v podobné roli jako v minulém století nukleární fyzikové. Vyvinuli nástroje, které mohou lidstvu pomoci, ale mohou být také zneužity. Martina Klicperová-Baker rozmlouvá o etice v psychologii s americkým psychologem Philipem Zimbardem.
Rozhovor vyšel v časopise Psychologie dnes 1/06, přetiskujeme jej s laskavým svolením redakce.

Philip Zimbardo gestikuluje při rozhovoru
Philip G. Zimbardo během rozhovoru.
Psychologie dnes otiskla v lednu 2005 pod názvem Pomáhá psychologie lidem? podstatný výtah z vašeho článku pro Monitor APA. Z tohoto pojednání čiší vaše láska k oboru a snaha ukázat hlavně to dobré. Psychologie ale má i své temné stránky.

I když je psychologie v mnoha směrech užívána ku prospěchu lidí, měli bychom mít na zřeteli i to, jak bývá zneužívána. Na prvním místě mě napadá reklama. Psychologové, kteří pracují pro reklamní společnosti, a jiní odborníci, kteří využívají psychologických poznatků o motivaci, kognici, vnímání, v zásadě povzbuzují lidi, aby nakupovali výrobky a služby, které nepotřebují a nechtějí. Psychologové byli prvními, kdo upozornili reklamní společnosti na nevědomou motivaci a přivedli je tak na možnost přitažlivě působit na důležité potřeby člověka, jako je sex a potřeba sounáležitosti, aniž by si to lidé vůbec uvědomovali.

Reklamy nás tak ovládají způsobem, proti kterému se nemůžeme vědomě bránit - nedávají nám možnost vědomě se rozhodnout, zda něco koupit, či ne. Svádějí nás k činům, které nebývají v našem nejlepším zájmu.

A z lidí se stávají konzumenti. V tomhle směru na mě vůbec nejhůř zapůsobilo "prodávání války" v Iráku, aby s ní lidé souhlasili.

Ano, a aby se jí i sami účastnili. Psychologové v armádě udělali hodně dobrého pro to, aby z lidí, kteří nás chránili, dostali to nejlepší. Ale na druhé straně se třeba teď podílejí na náborových kampaních a někdy k tomu používají falešných slibů. V současné Americe je jisté, že kdo se dá do armády anebo třeba jen k rezervistům, bude poslán přímo do bojových situací. Ale při náboru se rekrutům slibuje, že půjdou studovat anebo že dostanou profesionální výcvik, místo aby se jim rovnou řeklo, že je velmi pravděpodobné, že půjdou do války a že můžou být zabiti, zmrzačeni anebo duševně poškozeni. Etický problém je většinou v tom, že psycholog dostane určitý "job", za který je - ať už vládou, či třeba reklamní společností - placen. Tak se snadno nechá zkorumpovat - prodat. Dělá prostě svou práci a je těžké si udržet etickou perspektivu, když na té práci závisí jeho živobytí a rodina.

A psycholog se tak dostává do konfliktu zájmů - střetu loajalit.

Přesně tak. Jde o střet loajality. Oddanosti k vyššímu morálnímu kodexu a zároveň k tomu, od koho člověk bere peníze za svou práci. Těch eticky citlivých oblastí je mnoho. Je všeobecně známo, že se psychologie zneužívá ve sportu. Na jednu stranu se sportovní psychologové zasloužili například o zlepšení tréninku, ale dochází také k podporování nepřiměřené soutěživosti, a dokonce k tomu, že psychologové se spolu s lékaři podílejí na nekalých praktikách ovlivňování výkonu, například podávání steroidů.

Další oblast, kde došlo ke zneužívání psychologie, se týká duševních poruch, nálepkování lidí, "medicinizace deviance" (medicalization of deviance). Místo snahy porozumět disidentským myšlenkám se prostě nositelům odlišných politických idejí přiřadí nálepka psychopata či sociopata.

Tím proslul hlavně Sovětský svaz.

Ano, v Sovětském svazu se tohle dělo v extrémním rozsahu, ale dochází k tomu i v jiných zemích. K diskreditaci myšlenek, které nejsou v dané kultuře či čase populární, se používá také psychologie. Místo aby se řeklo: "Taky názor, jiná politická vize," prohlásí se takové přesvědčení za příznak duševní poruchy a za bizarní myšlení, které dokládá, že jeho nositel není duševně zdravý. Když například kdysi v Americe utíkali černoši z otroctví, razil se pro to nový termín: drapetomanie - nepřiměřená potřeba svobody. Uprchlý otrok prostě trpěl duševní poruchou. Jako otrok neměl co být svobodný. Tak se medicinizovalo něco, co mělo být nejzákladnější stránkou svobodného ducha člověka.

Trochu jemněji je psychologie zneužívána i v mnoha dalších oblastech. Psychologie obecně vychází z dispoziční perspektivy - samozřejmě tomu tak je u psychologie osobnosti, ale i v klinické psychologii, psychodiagnostice a jinde předkládáme světu pojetí, podle kterého je zlo i dobro v lidech a hana i chvála by měly jít na hlavu jedinců. Tím ale podceňujeme roli situace. A už vůbec si jako psychologové nevšímáme moci, kterou mají systémy. Je zajímavé, že psychologickou oblastí, kde se systémová analýza užívá nejvíce, je rodinná terapie. Bohužel se ale tenhle přístup nezobecnil tak, aby se vždycky hledělo na celý systém, jenž vytváří situace, které zase navozují souvislosti pro konkrétní chování, v rámci kterých se pak nakonec jedinec projeví. Naše úroveň analýzy je příliš nízká, nepřekračuje rovinu osobnosti.

Vy jste ovšem tu důležitost situací vyzdvihl, a nejen to, skvěle jste ilustroval a připomněl i podobné pokusy Asche, Sherifa a Milgrama.

To snad ano, ale já ani ostatní jsme nebyli dost citliví vůči tomu, jak ohromnou roli má systém. Je to systém, který uvádí jednotlivé prvky do kontextu, provádí celkový "framing" - rámování. Rámování mění to, jak pohlížíme na celkový obraz věcí. Musíme mít na paměti, že systémy mají zdroje. Materiální zdroje - peníze, armádu, vybavení, politický kapitál. A pak je tu ještě jiná úroveň - řízení médií, komunikačních kanálů. Lidé u moci často rámují problematická fakta tak, že se jeví v jejich prospěch. A opět jsou to nepochybně psychologové, kdo pomáhají politickým stranám "rámovat" tak, aby se jevily v co nejlepším světle.

Nedávno mi vyrazil dech dokument o tom, jak se vylaďuje politický projev, aby emocionálně zabral. Ohnisková skupina poslouchá a průběžně tahá za páku. Žádné racionální úvahy či program. Naopak, hledají se slova, která lidé rádi slyší, z těch se pak uplácá řeč. Nejde o politiku, ale o líbivý image. Jevům se dají taková jména, aby se předem určilo, jaký k nim mají lidé mít postoj.

Ano, o to jde, nazvat něco "operace irácká svoboda", když jde vlastně o okupaci, říci jsme "osvoboditelé" místo jsme "dobyvatelé", anebo naopak říkat "bojovník za svobodu" místo "terorista". Rámování je nesmírně důležité, jde o každé slovo. Psychologové tomu musejí věnovat velkou pozornost. Dělá to například George Lakoff z Berkeley; je to lingvista, ale vlastně sociálně-psychologický lingvista a je jedním z prvních, kdo říkal: "Všechno je určeno zarámováním."

Skutečně to vypadá, že politika se už nesoustředí na souboj idejí, ale na to, kdo bude určovat slovník. Zákon se nazve "Zdravý les" a lidé si nevšimnou, že je to zákon na těžbu dřeva, zákon "Čistá obloha" uvolní elektrárnám limity emise rtuti; pak je tu "inteligentní design", hnutí "pro-life", "daňová úleva" atd. Vždycky mi připadalo, že psychologové by měli být na straně lidí, být jejich advokáty, ochránci. Jak lze ale chránit lidi před něčím takovým? Současný svět scvrkává rozsah pozornosti. Lidé nemají čas ani zdroje na to, aby studovali chytře šifrovaná sdělení, která se na ně hrnou.

Psychologové mohou lidi chránit jen tím, že na tohle poukážou, že budou vzdělávat. Jinak mají velmi malou moc. Ano, je to moc těžké, ale jsme v rámci naší profese i lecčíms omezeni. Jsme ale také oprávněni - a vycvičeni k tomu, abychom vzdělávali.

Nemohu se ubránit paralele s atomovými fyziky. Pod tíhou zodpovědnosti za atomovou bombu hned v roce 1945 založili Bulletin atomových vědců. Možná je to pro psychology inspirace. Stejně jako to, co děláte vy, a nejen na svých internetových stránkách. Kdo by vlastně tuhle osvětu měl dělat?

Každý psycholog, který není na výplatní listině. Jakmile si toho všimne. Psaním do novin, učením studentů, svou odbornou prací. A když jsou na jedné straně psychologové zaměstnaní na vytváření "zkreslujících rámců", na druhé straně by jiní psychologové měli mít za své poslání, aniž by za to byli někým placeni, upozorňovat veřejnost na to, jak tyto rámce ovlivňují myšlení, chování, pocity. Teď díky e-mailu a internetu existuje i mnoho psychologických webových stránek, kam lze posílat informace, nejdřív na zkreslení upozornit kolegy.

A své stavovské organizace? A jejich etické komise?

Ano, určitě. Na užívání a zneužívání psychologie v politice by asi měli být nejcitlivější političtí psychologové. Ta špička mezi nimi, která dokáže poskytnout alternativní perspektivy. Ne snad zrovna disidenti, ale...

Philip Zimbardo a Václav Havel během předávání ceny Vize '97
Philip Zimbardo a Václav Havel během předávání ceny Vize '97.
Nezávislí experti?

Nezávislí experti, kteří jsou schopni vhledu do současné politické situace ve své zemi i ve světě. Mohli by to být zrovna oni, kdo třeba řeknou: tahle rozhodnutí Bushovy administrativy, která popírají globální oteplování, mají takové a takové psychologické důvody a tyto politické základy. Měli by odhalovat, kdy je zneužívána věda ve prospěch nějaké čistě politické či ekonomické agendy. Oteplování se popírá třeba proto, že investice do filtrů na komíny jsou drahé a podniky, které finančně podporují Republikánskou stranu, raději nasadí lobbisty proti ekologickým dohodám. A tak se nejen neinvestuje do lepšího prostředí, ale dokonce se ani nepřipouští, že by ke globálnímu oteplování docházelo, že by se rozpouštěl led na pólech a přibývalo smrtících hurikánů.

Zase se to zarámuje, a když už se o oteplování musí promluvit, nazve se alespoň neutrálně "změna klimatu".

Ano, a tohle všechno vede k obecnější otázce, která se k psychologii úzce váže. Psychologie se totiž od samého začátku moc snažila být skutečnou vědou, mít vztah spíše k fyzice než k filozofii, od které se emancipovala. Mělo se za to, že jestliže chceme být vědečtí, měli bychom být neutrální, objektivní, být spíše tvrdou vědou a s lidmi nakládat, jako by to byly objekty. A protože psychologie je skutečná věda - spíše než sociologie či antropologie - stranit se pokud možno politických, a dokonce i etických otázek. Ale psychologie vztahu k lidem uniknout nemůže. Ani psychologie zvířat ne. Takže když se tážeme, zda psychologie může být prostá hodnot - myslím, že musíme odpovědět záporně. Je třeba se k některým hodnotám hlásit. A to znamená jasně se vyslovit, v co věřím, co je dobré a co je špatné.

My jsme k objektivní vědě utíkali před ideologií dřívějšího režimu. Mimochodem, dopustil jste se vy sám ve své kariéře psychologa nějaké chyby? Udělal jste něco špatně, s čím byste se mohl svěřit?

Co jsem udělal špatně... [po troše přemýšlení] Možná jsem byl moc rozptýlený. Všechno mě zajímalo. Měl jsem se snad intenzivněji zaměřit na několik málo oblastí. Na jedné straně jsem se stal eklektikem, univerzalistou, na druhé straně jsem byl nesoustředěný. Také jsem možná měl být politicky profesionálně aktivnější.

To přece jste.

Ale trochu moc jsem to odkládal. Angažoval jsem se sice proti válce ve Vietnamu, ale možná jsem měl dělat víc. Dělat to, co odedávna dělá Chomsky. Je s tím ale spojené určité nebezpečí. Druhá strana vás velice snadno onálepkuje a zavrhne. Takže jsem se snažil nejdřív si vybudovat kredit. Byl jsem zvolen prezidentem APA, a dokonce předsedou prezidentů amerických vědeckých asociací, takže teď mám myslím lepší pozici k tomu, abych tenhle kapitál využil a stavěl se proti - no však víte, i proti současné americké vládě, ale hlavně proti jakékoli vládě, která mate lidi, popírá fakta a podporuje špatné hodnoty, místo aby byla otevřená pravdě. Možná jsem měl na národní a mezinárodní fórum vystoupit dříve.

Ach ty nešťastné rámce. My Češi jsme viděli Vietnam z úplně jiného úhlu, kdo ví, co bychom si o protivietnamském aktivistovi mysleli. Každopádně jsme rádi, že jste měl příležitost se k nám po dlouhých 37 letech zase podívat.

Chtěl bych ještě říci, že jednou z velkých věcí, kterou pro mě ocenění Vize 97 znamenalo, bylo setkání s Václavem Havlem [dává si velice záležet na "c," které je pro většinu Američanů těžko vyslovitelné]. Je to naprosto výjimečný člověk. Četl jsem o tom, co dělal jako disident, ale celé jsem si to uvědomil až při osobním setkání. Byl vlastně pouhým dramatikem, umělcem, a přitom odporoval celé československé komunistické instituci a zapojil i ostatní. Setkat se s ním bylo úžasné. Je to nesmírně humanistický, citlivý člověk. Na to nikdy nezapomenu.

 
Philip G. Zimbardo - O autorovi Philip G. Zimbardo ve své pracovněProfesor Philip G. Zimbardo působí na Stanfordské univerzitě. Publikoval přes 350 vědeckých prací, proslavil se tzv. stanfordským experimentem, dokazujícím rozhodující vliv situace na chování člověka. Vedle psychologie situace je například průkopníkem moderního výzkumu stydlivosti jako psychické poruchy.
Je autor učebnice Psychologie a život, která se dočkala 17 vydání. V roce 2002 byl prezident Americké psychologické asociace, v roce 2005 předseda Rady prezidentů amerických vědeckých asociací (CSSP).
V roce 2005 získal cenu Nadace Vize 97.

Další odkazy
Homepage of Philip G. Zimbardo
The Stanford Prison Experiment
Klíčová slova
psychologie. deviace. psychologický situacionismus. Abú Ghrajb. manipulace. reklama.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
www.psychoanalytik.cz
Psychoanalytik.cz (19.12.2008 01:23:12)
Stránky v nadpise Vás mohou pomoci při hledání odpovědí na níže uvedené otázky.
iko
Ivan Kozak (22.2.2008 21:57:46)
Globalne oteplovanie NIE JE psychologicky problem ale klimatologicky. Autor vlastne navrhuje navrat do stredoveku: namiesto vecnej diskusie hladat psychologicke (vtedy to boli teologicke) argumenty, ze "preco to tak nemoze byt"
Ad Havel
AX (17.8.2007 12:25:06)
Ziram, jak se nam ramuje Havel. Odkdy si disidenti vozili za totality zadky v mercedesech? O humanitarnim bombardovani nemluve.
Pozor na argumentaci!
Luba (24.4.2007 13:54:05)
Pan Zimbardo je již zajisté klasikem psychologie, ale měl by si dávat pozor na argumentaci.
Ve stati "nezávislí experti" uvádí do souvislosti nutnou instalaci "drahých filtrů na komíny" s globálním oteplováním!
Pan Zimbardo by si měl uvědomit, že takovým nesmyslem od své práce mnoho lidí odradí - řeknou si: "Co to může být za odborníka, když neví, že CO2 ze spalin žádným filtrem odstranit nelze! Že lze jen méně spalovat, nikoli spaliny "filtrovat"!

Přidat komentář