Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
22.října 2021
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Glosy.info

Trendy českého parlamentarismu - Martin Schlemmer

Text byl publikován 5.června 2006, vytištěn pak 22.října 2021. Nachází se na adrese
<http://glosy.info/texty/trendy-ceskeho-parlamentarismu/>

Parlamentní volby v roce 2006 ukázaly několik dlouhodobějších trendů a jevů, které stojí za pozornost. Mohou totiž naznačovat povahu českého politického systému a směr jeho dalšího vývoje.

Konsolidace

Nejdůležitějším trendem je postupující konsolidace českého parlamentarismu. Probíhá snižování míry stranické roztříštěnosti, posilování dvou největších stran, tj. posilování významu základního levopravého štěpení a zmenšování podílu ztracených hlasů, tj. hlasů stranám, které se nedostanou do parlamentu.

Podle součtu podílů volební podpory dvou nejdůležitějších stran lze rozdělit politické systémy do čtyř skupin. V bipartistických systémech se tento údaj pohybuje od 90 do 99%. U vlády se střídají (a navzájem se hlídají) dvě dominantní strany a volební systém se silnými většinovými prvky zaručuje silnou vládu. To je případ USA či Velké Británie. Další skupina představuje tzv. systémy dvou a půl stran, tj. systému, kde existují tři relevantní strany - dvě velké, se součtem pohybujícím se mezi 75 a 80%, a jedna malá (např. Německo do 70. let, Rakousko do 90. let). Další dvě skupiny patří k multipartistickým (vícestranickým) systémům. Třetí skupina představuje systémy s více stranami, z nichž jedna je dominantní (její volební podpora přesahuje 40%) - součet podpory dvou největších stran se pohybuje od 60 do 66% (např. současné Rakousko). Poslední skupina představuje čistý multipartismus - úhrnné procento se tu pohybuje okolo 50% (Nizozemí, Polsko). Tolik teorie.

Český stranický systém začínal jako čistě multipartistický, lze však vysledovat tendenci ke snižování počtu stran v parlamentu a k posilování dvou největších stran. Výjimku představuje výsledek voleb 2002, který byl způsoben tzv. opoziční smlouvou. K jejímu anomálnímu působení se ještě vrátím. Po parlamentních volbách 2006 se však tento trend zesíleně potvrdil. Posilování dvou nejsilnějších stran vyplývá především z faktu, že česká společnost je značně homogenní a nejsilnější politické štěpení je socioekonomické - tedy rozdělení na levici a pravici. Všechna ostatní možná štěpení - tj. náboženská, jazyková, strukturní (centrum x periferie) nehrají v rozhodování českých voličů zásadní roli. Dvě největší strany tedy poměrně dobře agregují a artikulují zájmy většiny voličů. Při volbách 2006 získaly dohromady vůbec nejvíce hlasů od pádu komunismu a zaujaly přes tři čtvrtiny poslaneckých křesel.

Úhrnný podíl dvou nejsilnějších stran

Vývoj úhrnného podílu dvou nejsilnějších stran
1992 (ČNR)1996199820022006
Dvě největšíODS-KDS, LBODS, ČSSDODS, ČSSDODS, ČSSDODS, ČSSD
% hlasů43,8%56,0%60,0%54,7%67,7%
Hlasy2 833 9733 396 8103 584 6712 607 2543 621 302
% mandátů55,5%64,5%68,5%64%77,5%

Úroveň roztříštěnosti respektive celistvosti stranického systému měří index fragmentace, vyjadřující pravděpodobnost, že dva náhodně vybraní poslanci patří do různých stran, a efektivní počet stran1, který měří počet parlamentních stran, vážený podle jejich velikosti.

Abychom získali srovnání pro situaci v české poslanecké sněmovně, podívejme se na několik údajů ze zahraničí. Německý parlament měl v předchozím období index fragmentace 0,64 a efektivní počet stran 2,81, po volbách v roce 2005 vznikl na tamější poměry velmi fragmentovaný parlament s indexem fragmentace 0,71 a efektivním počtem stran 3,44. Ve Velké Británii činí po volbách v roce 2005 index fragmentace 0,59, efektivní počet stran 2,45. Ve Francii zasedá v současnosti v Assemblée Nationale dvanáct stran, ale osm z nich má pouze jednotky křesel (z pěti set padesáti sedmi). Index fragmentace je 0,55, efektivní počet stran 2,24.

Čím vyšší je index fragmentace (tj. v parlamentu je zastoupeno více menších stran), tím hůře se sestavuje vláda, tím je vládní i parlamentní koalice méně stabilní a tím více je ohrožena funkčnost a akceschopnost vlády. Index fragmentace, efektivní počet stran i absolutní počet subjektů v českém parlamentu se neustále snižují, jinými slovy snižuje se míra roztříštěnosti stranického systému, což je jednoznačně kladný jev. Volby v roce 2006 tento trend zvýraznily.

Poznámka: V následující tabulce stojí pro období 2002-2006 dva výsledky. Jeden počítá s Koalicí jako s jediným subjektem (což zrcadlí situaci při volbách), druhý počítá zvlášť s US-DEU a KDU-ČSL (reálná situace během volebního období).

Vývoj fragmentace českého stranického systému

1992 (ČNR)1996199820022006
Počet subjektů8654 / 55
Index fragmentace0,790,760,730,73 / 0,740,68
Efektivní počet stran4,804,153,733,67 / 3,813,1
Vývoj fragmentace českého stranického systému

Voliči

Ve volbách v roce 2006 se velmi znatelně snížil počet ztracených hlasů - tj. ubylo hlasů, které voliči dají stranám, jež se nedostanou do parlamentu - v absolutních i poměrných číslech. Tato změna chování znamená především to, že voliči vyjadřují své preference hlasováním pro etablované strany, které dostatečně reprezentují jejich zájmy.

Zmenšuje se také množství neplatných hlasů. Volební účast se sice snižuje, ale je těžké odhadnout, na jaké úrovni se dlouhodobě stabilizuje. Velký propad volební účasti zaznamenaly volby v roce 2002. Lze se domnívat, že absence byla způsobena především pocitem bezmoci z kartelové dohody ODS a ČSSD, frustrací z nemožnosti ovlivnit další politický vývoj. Volby v roce 2006 zaznamenaly růst volební účasti, ovšem již nikoliv na úroveň z roku 1998.

Trendy v hlasování

1992 (ČNR)1996199820022006
Neparlamentní - hlasy1 237 393676 479675 675597 428319 153
Neparlamentní - %19,1%11,2%11,3%12,5%6,0%
Volební účast85,1%76,4%74,0%58,0%64,5%
Neplatné hlasy102 77637 18925 33921 13919 519
Vývoj podílu ztracených hlasů

Strany

1992 (ČNR)1996199820022006
ODS1 924 483
29,7%
1 794 560
29,6%
1 656 011
27,7%
1 166 975
24,5%
1 892 475
35,4%
ČSSD422 736
6,5%
1 602 250
26,4%
1 928 660
32,3%
1 440 279
30,2%
1 728 827
32,3%
KSČM909 490
14,1%
Pozn.: LB
626 136
10,3%
658 550
11%
882 653
18,5%
685 328
12,8%
KDU-ČSL406 341
6,3%
489 349
8,1%
537 013
9%
680 671
14,3%
Pozn.: Volební koalice
386 706
7,2%
US-DEU--513 596
8,6%
Pozn.: Jen US
16 457
0,3%
SZ--67 143
1,1%
112 929
2,4%
336 487
6,3%

O dosud nejvyšším úhrnném volebním výsledku dvou největších stran - v absolutních i poměrných číslech - jsme již mluvili. Pro ODS se jedná o nejvyšší procentuální výsledek vůbec a nejvyšší absolutní výsledek od vzniku ČR. Několika možnými důvody jejího posílení je opuštění nacionalistické a protieurounijní rétoriky, ideologické rozkročení a pravděpodobné získání části liberálních voličů, kteří dosud "utráceli" své hlasy v malých stranách. U ČSSD představuje po osmi letech ve vládě, navíc ve druhém období ve vládě dvakrát obměněné, pozice druhé nejsilnější strany a druhá nejvyšší absolutní podpora po dobu existence ČR velmi slušný výsledek. KDU-ČSL naopak zaznamenala co do počtu hlasů nejnižší výsledek od roku 1989.

Strana zelených představuje v poslanecké sněmovně novum. Lze ji zařadit mezi strany agregující tzv. postmateriální hodnoty (tj. hodnoty netýkající se ekonomického statusu, ale související s pocitem uspokojení materiálních potřeb a s nástupem individualismu - kvalita života, udržitelný rozvoj, osobní seberealizace atd.), strany, které se objevují v Evropě v posledních čtyřech desetiletích. Proniknutí Strany zelených do parlamentu umožnila především přízeň médií. Podle výzkumu Media Tenor2 byla SZ hlavně v prvních měsících předvolební kampaně prezentována s vysokým podílem pozitivních zpráv, což významným způsobem přispělo k překonání strachu voličů z uzavírací klauzule. Přes pětiprocentní hranici se však přehoupla o pouhých šedesát tisíc hlasů, s nejmenším rozdílem, s jakým se nějaká strana v letech 1996-2006 dostala do parlamentu. Volební výsledek SZ tedy stojí na velmi křehkých předpokladech. V kombinaci se skutečností, že Strana zelených má mizivé zázemí v komunální politice, lze předpokládat, že pokud během tohoto volebního období neupevní svou voličskou základnu, je její výskyt v Poslanecké sněmovně přechodný.

Disproporce mezi podílem hlasů, které SZ získala (6,3%), a podílem křesel, které jí poté připadly (3%), je ukázkou vlivu volební geografie na výsledek voleb. Zde SZ totiž doplatila na to, že její podpora je víceméně rovnoměrně rozptýlená, což způsobilo, že v několika krajích sice dosáhla slušného výsledku co do podílu hlasů, ovšem nepřekonala tzv. přirozený práh (volební podporu nutnou pro získání jednoho mandátu), na rozdíl od KDU-ČSL, jejíž elektorát je koncentrovanější a která tudíž při podobném výsledky získala více než dvojnásobek mandátů. Více k tomuto tématu napsal Ondřej Ditrych v článku Krátká studie o rozdělení mandátů. Zelení jako oběť?.

Opoziční smlouva ve zpětném hodnocení

Až po volbách v roce 2006 lze odhalit výkyv v převažujících trendech, který způsobila Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR3 neboli opoziční smlouva. Jejím hlavním cílem bylo pomocí vytvoření jakéhosi "smluvního bipartismu"4 a posílení konkurenčních (většinových) prvků při systému voleb do parlamentu, tedy něčím, co korespondovalo s přirozeným vývojem (především s defragmentací stranického systému a s posilováním dvou největších stran), dospět k přirozenému bipartismu (nebo systému dvou a půl stran). Smlouvu mezi ODS a ČSSD lze tedy chápat jako snahu urychlit, nebo spíše zesílit přirozený vývoj.

Volby v roce 2002, tedy účet, který voliči opoziční smlouvě vystavovali, znamenaly nižší úhrnný výsledek obou největších stran ve všech třech ukazatelích - procento hlasů, počet hlasů i procento mandátů - a vyšší stupeň fragmentace v Poslanecké sněmovně. Voliči se také proti trendu více obraceli k neparlamentním stranám, zvýšil se podíl ztracených hlasů. Skokově se snížila volební účast. Jedním z nejdůležitějších jevů, které patnáct podepsaných představitelů ODS a ČSSD jistě nepředvídalo, bylo výrazné posílení komunistické strany, která se přiblížila dvacetiprocentní hranici podpory.

Vývoj podpory KSČM a dvou největších stran

Vývoj podpory KSČM a dvou největších stran dohromady

Dnes lze tedy říci, že opoziční smlouva přirozený vývoj nejen, že neurychlila, ona jej zpomalila a v některých ukazatelích dokonce obrátila. To je možné v abstraktním smyslu interpretovat jako jakousi reakci systému na umělé, urychlené změny. Konkrétněji lze hovořit o situaci, kdy voliči nabyli pocitu bezmoci z toho, že jejich hlas vinou smluvního bipartismu ztratil váhu, byli frustrováni z neexistence skutečné opozice - KDU-ČSL a US byly příliš malé, KSČM zase ideologicky extrémní.

Volby v roce 2006 ukázaly, že se vývoj vrací do původního směru. Lze tedy vyvodit toto:

  • Kartel mezi ODS a ČSSD oběma stranám škodí - snižuje voličskou podporu obou.
  • Kartel mezi ODS a ČSSD zvyšuje nespokojenost voličů a tím nepřímo snižuje volební účast a zvyšuje výsledek především KSČM5.
  • Soutěž mezi ODS a ČSSD posiluje nejen je, ale prospívá celému systému - dochází k zmenšování míry stranické roztříštěnosti.

Tento text je psán v době, kdy ještě není znám výsledek koaličního vyjednávání, respektive řešení patové situace, která nenabízí jinou než velkou (grand), nadbytečně velkou (oversized) nebo menšinovou koalici. Všechna řešení jsou nedostatečná. Tento konkrétní výsledek, "volební pat", však nic nemění na tom, že volby v roce 2006 ukázaly řadu pozitivních trendů ve vývoji českého parlamentarismu.


1 Raeho index fragmentace se počítá pomocí Herfindahl-Hirshmanova indexu:
F = 1 - Suma (p na druhou)
kde p je podíl stranických mandátů na celkovém počtu mandátů.
Laaksův / Taageperův efektivní počet stran:
F = 1 / Suma (p na druhou)
2 http://www.innovatio.cz/aktualne/akt.asp?kod=384
3 http://www.ods.cz/knihovna/dokument.php?ID=6
4 Tedy smluvně ukotveného střídání dvou stran ve vládě a opozici a rozdělení moci s vyloučením všech dalších stran. Viz Smlouva o stabilizaci politického prostředí, především články I - IV, VI a IX.
5 Ale i dalších stran. V roce 2002 posílila především KSČM, lze nicméně předpokládat, že protestní hlasy šly i Koalici nebo mimoparlamentním stranám. Z nespokojenosti z případné nové opoziční smlouvy, respektive velké koalice by patrně mohli těžit Zelení.

Související články

Parlamentní volby v ČR - jak to funguje?
Krátká studie o rozdělení mandátů. Zelení jako oběť?
Jak citovat tento textSchlemmer, Martin. Trendy českého parlamentarismu [online]. Glosy.info, 5.červen 2006. [cit. 22.října 2021].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/trendy-ceskeho-parlamentarismu/>. ISSN 1214-8857.