Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.října 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Trendy čínské domácí migrace - Ján Dobrovolský

Publikován 28.května 2012, text čítá cca 4329 slov. 0 přečtení  |  Přidejte komentář

Zahájení čínských ekonomických reforem od konce 70. let přineslo zemi bezprecedentní hospodářský růst a zároveň hlubokou transformaci ekonomiky. Jedním z jejích nejdůležitějších průvodních jevů pak bylo prudké snížení podílu zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu a jeho nahrazení především průmyslem a službami. Příklon Číny k průmyslové výrobě a službám s sebou nesl silnou poptávku po růstu pracovních sil v těchto odvětvích. Protože lidské zdroje v rychle se rozvíjejících ekonomických centrech země byly omezené, vznikla okamžitě silná poptávka po migrantech. Výsledným fenoménem pak byl skokově narůstající počet migračních dělníků od 80. let koncentrovaných především v pobřežních provinciích. Rozvoj čínského vnitrozemí a především oslabení světové poptávky po čínském exportu v posledních letech však zasadily tradiční čínské migraci na pobřeží těžkou ránu a vývoj posledních tří let napovídá, že novým trendem bude její více rovnoměrné rozložení mezi pobřežím a vnitrozemím.

Transformace čínského hospodářství po roce 1978 a základní společenské proměny
Hospodářské reformy Deng Xiao Pinga měly dalekosáhlý dopad na strukturu čínského hospodářství. Jestliže v roce 1978 byl čínský hrubý domácí produkt tvořen z 28.1% zemědělstvím zaměstnávajícím 70.5% pracovních sil, přinesla následující léta jeho relativní marginalizaci. Třicet let po zahájení reforem v roce 2008 se zemědělství podílelo na tvorbě HDP už jen z 10.7% a poskytovalo zaměstnání 39.6% obyvatelstva.
Ústup zemědělství z dřívější dominantní pozice na složení HDP byl doprovázen mírně rostoucím podílem průmyslu a především pak služeb, které za třicet let reforem posílily o 19.4%, což bylo doprovázeno zvýšením podílu obou odvětví na zaměstnání pracovních sil o 11.4% a 22.4%. Obě tendence, tedy kontrakce zemědělství na straně jedné a růst průmyslu a terciéru na straně druhé, se pak zároveň silně zrcadlí v růstu urbanizace, která s nimi úzce souvisí. Jestliže čínský venkov v roce 1978 čítal 82% populace (a zaměstnával 70.5% všech pracovních sil), tak v roce 2010 poklesl podíl rurálního obyvatelstva na 50.1%. Ruku v ruce s tím pak šla čínská urbanizace, v rámci které se městské obyvatelstvo do roku 2010 rozrostlo o 32% (1).

Pobřežní ekonomická centra jako hlavní tahouni čínského růstu v letech 1978-2008
Prudký rozvoj průmyslu a služeb se však neodehrával rovnoměrně na celém čínském území. Bylo to především jedenáct pobřežních provincií, které z čínských reforem těžily nejvíce. Důvody pro jejich rychlejší rozvoj se dají shrnout do preferenčních vládních politik, dostatku lidských zdrojů a silné kumulace domácího a zahraničního kapitálu. Kombinace těchto příznivých faktorů pak rozhodla o tom, že podíl pobřeží na tvorbě HDP vyrostl ze 49.9% v roce 1978 na 59.5% v roce 2005 (2).
Klíčovou zásluhu na tomto růstu měly „lokomotivy“ pobřežních oblastí, kterými jsou Delta Perlové řeky situovaná na jihu v provincii Guangdong, Delta řeky Yangtze rozkládající se na území Šanghaje a provincií Jiangsu a Zhejiang a dále Bohajský záliv zahrnující v sobě hlavní město Peking, přístav Tianjin a části provincie Shandong, Hebei a Liaoning.
Guangdong sehrál mezi výše uvedenými hospodářskými centry pionýrskou roli, když se tři z jeho měst Shenzen, Zhuhai a Shantou hned v roce 1980 staly speciálními ekonomickými zónami otevřenými pro příliv zahraničních investic přicházejícími v první fázi z hlavní části z Hong Kongu. S bývalou britskou kolonií hraničící Shenzen je toho důkazem, když 70% všech do něj směřujících investic a 80% následného exportu směřovalo v první fázi zpět do Hong Kongu. S pokračující liberalizací zesílil příliv více diverzifikovaných zahraničních investic do vývozních kapacit, čímž se dále posílila exportní orientace Guangdongu a jeho centra – delty Perlové řeky. Ta se začátkem století podílela z více než 35% na celkovém objemu čínského exportu za současného podílu na celkovém obyvatelstvu kolem 5% (celý Guangdong 7%). Díky této exportní konjunktuře se Guangdong stal nejsilnější čínskou provincií z hlediska HDP, když za třicet let posílil svůj podíl o čtyři procenta (3).
Výchozí pozice delty řeky Yangtze byla zpočátku méně příznivá, což se podepsalo na jejím relativně pomalejším nástupu v 80. letech ve srovnání s jižním centrem. Důvodů proto bylo několik. Na rozdíl od Guangdongu byly první tři města s preferenční politikou pro zahraniční investory zřízeny v deltě až v roce 1984. Avšak ani jejich zřízení nemohlo změnit fakt, že se na rozdíl od Guangdongu poblíž nenacházel geograficky a kulturně blízký investor, jak tomu bylo v případě Hong Kongu. Delta řeky Yangtze se tak musela opřít především o domácí investice (tzv. „Wenzhou model“). Rozdílná výchozí pozice v otázce původu investic v kombinaci s větším přirozeným napojením oblasti na zbytek země se pak podepsala na větší orientaci delty na domácí trh. I tento směr – tedy „domácí“ Wenzhou model a příklon k vnitřnímu trhu - se pak ukázal jako úspěšný a delta reky Yangtze díky následnému hospodářskému boomu rovněž zvětšila svůj podíl na čínském HDP ze 17 na 21 procent (4).
Severně ležící Bohajský záliv na rozdíl od velmi kompaktních delt nepředstavuje homogenní celek, což vždy stěžovalo jeho integraci a brzdilo jeho rozvoj. Na rozdíl od jihu, kde ekonomickou integraci usměrňuje provinční vláda a historicky provázanému a geograficky kompaktnímu východu, se Bohajský záliv skládá z pěti členů, pro něž je hlavní spojnicí především záliv. V důsledku podstatně horších výchozích geografických podmínek se tak každý člen oblasti vyvíjel spíše samostatně, což ale znemožnilo využít celého potenciálu oblasti jako celku. Malá míra integrace se pak projevuje negativně ve větší vzájemné konkurenci a menší koordinaci investičních projektů. Bohajský záliv – spíše orientovaný na domácí spotřebu podobně jako delta řeky Yantze - tak sice rovněž zažil silný hospodářský růst, ale na rozdíl od svých dvou protějšků nezaznamenal nárůst svého podílu na celočínském HDP, který zůstává i po třiceti letech konstantní kolem 26% (5).
Nárůst podílu pobřeží na celkové tvorbě HDP o 10% mezi léty 1978 -2007 za současného růstu podílu populace o 3% podtrhuje zaostávání zbylých 20 vnitrozemských provincií představujících zároveň tři pětiny obyvatelstva. Na rozdíl od úspěšného pobřeží se vnitrozemí od počátku potýkalo především s nedostatkem investic. Z hlediska jejich celkové distribuce jeho podíl kolísal mezi lety 1978 – 2008 mezi 35% - 40%. Neschopnost čínského vnitrozemí výrazněji se zapojit do globální ekonomiky pak ještě podtrhuje fakt, že na rozdíl od pobřeží, kde zahraniční investice hrají důležitou úlohu, je jejich účast na rozvoji vnitrozemí marginální a klíčovou úlohu zde hrají investice domácí provenience, což však zpomalovalo technologický transfer (6). V neposlední řadě pak důležitou překážku rozvoje představovaly strukturální problémy zdejšího průmyslu opírajícího se silně o metalurgii a těžbu či odliv kvalifikovaných pracovních sil směrem na pobřeží (7).

Nástup čínské migrace na pobřeží 1978-2007
Prudký rozvoj čínského hospodářství v pobřežních oblastech s sebou nesl nejen růst poptávky po domácím a zahraničním kapitálu, ale i dodatečných pracovních silách. V roce 1978 na pobřeží žilo 340 milionu lidí, kteří ale rapidně rostoucí poptávku brzy nemohli uspokojit, a proto se okamžitě uvolnila vlna s migračními dělníky „nongmingong“. Ti jsou definováni jako „osoby s trvalým pobytem na vesnici, které nevykonávají zemědělské práce po dobu delší než 6 měsíců“(8).
O tom, že se jedná o fenomén světového významu, svědčí jeho rozsah. Jestliže migračních dělníků bylo na počátku reforem 30 miliónů, dosáhl jejich počet v roce 2011 252.8 miliónů umožněný už výše zmíněným poklesem zemědělských pracovních sil o 30%, které se tak přetransformovaly do migračních dělníků. (9)
V jejich rámci je třeba rozlišovat na dvě základní kategorie, kterými je 1) migrační dělník pracující v okrese trvalého bydliště a 2) migrační dělník pracující v okrese jiném než je jeho trvalé bydliště (ať už v rámci domovské nebo cizí provincie). Jinými slovy se tak bavíme o lokální a dálkové migraci (10).
Dynamika rozvoje dálkové migrace zrcadlí postupující integraci Číny do světové ekonomiky a růst její exportní orientace. Jestliže v momentě zahájení transformace bylo 93% všech migrantů lokálních, začal se s postupující poptávkou po pracovních silách na pobřeží zvětšovat podíl migrace dálkové. Ta se z původních 7% vyhoupla až na 55% a měla na rozdíl od lokální migrace stagnující od poloviny devadesátých let kolem 110 miliónů migrantů nepřetržitou růstovou tendenci až do roku 2007. (11).
V rámci distribuce dálkové migrace si pak všímáme jejího nerovnoměrného charakteru. Zatímco v roce 2007 pocházelo 67% (tedy 90 miliónů) všech dálkových migrantů z vnitrozemí, v pobřežních provinciích se jich z celkového počtu před krizí koncentrovalo 71% (96 miliónů). To jinými slovy potvrzuje fakt, že pobřeží nabídlo výrobní kapacity a vnitrozemí poskytlo pracovní sílu (12).
Vzhledem ke svému rozsahu pak migrace zásadním způsobem promlouvala do změn složení obyvatelstva na provinční úrovni. Zatímco pro nejvýznamnější pobřežní provincie migranti představovali růst populace o více než 20% (Guangdong, Šanghaj či Peking), představoval odchod migrantů pokles obyvatelstva o 2-5% v Sichuanu, Hunanu, Anhui, Jiangxi či Henanu (13).
Ačkoli migrace z vnitrozemí zásadně poznamenala celé pobřeží, největší dopad měla na mekku čínských migrantů, kterou je Delta Perlové řeky. Jak už bylo uvedeno výše, na rozdíl od Delty řeky Yangtze má Guangdong výrazně vyšší exportní orientaci a z ní plynoucí větší podíl lehkého průmyslu vyžadujícího více pracovních sil. Jen za léta 2000-2005 proto do Guangdongu dorazilo více než deset miliónů dálkových migrantů především z Hunanu (24%), Sichuanu (17%), Guangxi (16%), Jiangxi (10%) a Hubeje (10%) (14) a podíl provincie na celkové čínské dálkové migraci představoval před krizí 30.2%, tedy výrazně více než kolik činil podíl delty řeky Yangtze s 21.8% (15).
Masivní příchod migrantů znamenal pro Guangdong revoluční změny z hlediska urbanizace. Jestliže celostátní růst urbanizace se pohyboval kolem 1% za rok, nárůst městského obyvatelstva v Guangdongu se zvyšoval ročně o dvě procenta, což mu umožnilo stát se jednou z nejvíce urbanizovaných provincii (16). Nejlépe to dokumentuje příběh dvou nově vzniklých průmyslových center Shenzhenu a Dongguanu. Protože do nich směřovala více než polovina všech migrantů přicházejících do Guangdongu, vyrostla tato města z obskurní 16. a 15. pozice v 80. letech do druhého a třetího největšího města v provinčním srovnání a jedny z největších megalopolí Číny vůbec (17). Díky tomu se pak Guangdong za třicet let od zahájení reforem stal nejlidnatější čínskou provincií, když překonal Hebei, Hunan, Jiangsu, Henan, Sichuan a Shandong (18).

Hospodářská krize 2008 jako nový determinant čínské migrace
Hospodářský růst mezi léty 2003-2007 dosáhl rekordních hodnot 10-14.2% oproti předchozím létům 1998-2002, kdy HDP rostlo na meziroční bázi jen 7.6-9.1%. Největším tahounem byly investice a zahraniční obchod, který zároveň zaznamenal rekordní nárůst podílu na tvorbě HDP ze 2.2% na 8.8% (19).
Fenomenální růst z let 2003-2007 pak ale zásadně zvýšil citlivost Číny na volatilitu zahraniční poptávky, což se projevilo v době vypuknutí světové hospodářské krize ve 4. čtvrtletí 2008 a následné první polovině roku 2009, když čínský růst zpomalil na 9.6%, 6.8% a 6.1%. Propad čínského hospodářství však byl značně nerovnoměrný. Zatímco export zažil silný propad, na poli investic, soukromé a vládní spotřeby byl vývoj stabilní. Právě díky stabilizačnímu účinku těchto tří pilířů se Číně podařilo zrychlit růst ve třetím a čtvrtém čtvrtletí 2008 na 8.1% a 10.7%, čímž bylo nebezpečí krize zažehnáno (20).
V důsledku zásadního oslabení exportu způsobenému opadnutím poptávky a zhoršením situace na poli směnných kurzů, pak krize postihla především pobřeží, zápasící s důsledky krize více než vnitrozemí (21).
Především Guangdong, který založil svou existenci na komparativní výhodě levné pracovní síly kompenzující nižší kvalitu produkce, zažil začátkem roku 2009 propad exportu do USA o 16% a 22% do EU, které si vyžádalo krach více než 8.500 na export napojených podniků ve stejném období. Jenom pár technologických firem z delty jako například výrobce telefonů Huawei dokázaly i v době největší krize prosperovat (22).
Vypuknutí krize se pak zásadně promítlo i do povahy čínské migrace. Z hlediska absolutních čísel je třeba říci, že celkový růst migrace pokračoval i v nejvíce krizovém roce 2009, i když o pouhé 4 miliony, což bylo nejméně za celou dekádu 2000-2009. V následujících dvou letech však růst opět nabral na tempu, když se migrace zvedala meziročně o 4-5%. Ani hospodářská krize 2008 tak nemohla zastavit pokračující odliv pracovních sil z přelidněného venkova do měst. Při zkoumání dálkové a lokální migrace se pak ukazuje, že to byla především migrace dálková, která se podílela na tomto růstu na rozdíl od méně dynamické lokální (23).
Jestliže tedy ani krize nemohla přerušit růst celkové a dálkové migrace, promítla se zásadním způsobem do jejího rozložení. Jestliže exportně orientované pobřeží přitahovalo 71% dálkových migrantů v roce 2008, znamenal rok 2009 jejich snížení na 62.5% s následným dalším propadem na 61.4% v roce 2011. Vedle toho pak vnitrozemí zažívalo reciproční nárůst o 9.6%. Tato redistribuce dálkové migrace pak znamená, že počet dálkových migrantů se ve vnitrozemí zvýšil za tři roky o 20 milionů, zatímco na pobřeží nepřekonal ani v roce 2011 historické maximum z roku 2008 (24).
Ústup pobřeží z dřívější pozice jako hlavního tahouna migrace od vypuknutí krize 2008 nejlépe dokumentuje vývoj delty Perlové řeky, jejíž podíl na dálkové migraci se snížil o 10.1%, což v absolutních číslech představuje úbytek pracovních sil o 10.5 miliónu migračních dělníků mezi léty 2009-2011 (25). Ačkoli by se mohlo zdát, že čínská dálková migrace na pobřeží zažívá situaci podobnou z roku 2001, když došlo k poklesu s následným růstem, vývoj bezprostředně po roce 2008 napovídá, že nový migrační trend a především redistribuce mezi pobřežím a vnitrozemím bude mít tentokrát zásadnější charakter než deset let dříve.

Výhledy čínské migrace
Co se týče migračních trendů, dá se z předešlého vývoje extrapolovat následující:

(1) Celkový rozsah migrace bude dále zesilovat. Způsobeno je to stávajícím přelidněním čínského venkova čítajícího 50% celkového a 40% pracujícího obyvatelstva. Z hlediska míry urbanizace ve vyspělém světě a současné urbanizační rychlosti 1% za rok, se dá očekávat, že v následujících dvaceti letech Čína zvýší svou urbanizaci na 70% způsobené z 80-90% přílivem migrantů (26). Tím pádem by městské obyvatelstvo mělo vzrůst o 250-300 miliónů lidí, z čehož cca 200 miliónů připadne na málo kvalifikované dálkové migranty.
(2) Ve své drtivé většině se bude jednat o dálkovou migraci. Jak už bylo uvedeno dříve, lokální migrace dosáhla zenitu svého růstu v polovině 90. let a od té doby stagnuje bez zásadních výkyvů. Vzhledem k tomu se proto dá předpokládat, že i dodatečných 200 miliónů budou převážně dálkoví migranti.
(3) Z hlediska distribuce mezi pobřežím a vnitrozemím se však pravděpodobně dočkáme větší rovnoměrnosti, než tomu bylo před rokem 2008. Napovídají tomu trendy investic a exportu. Oba faktory byly v minulosti základní hnací síly čínské migrace, a proto se dá předpokládat, že budou i do budoucna utvářet její dynamiku.
V případě investic si všímáme, že se jejich tok obrací směrem do vnitrozemí. Jestliže v roce 2005 jejich podíl dosahoval pouhých 41%, od roku 2005 se zvýšil na 48.5% (27). Důvodů je hned několik. Hospodářský růst ve vnitrozemí generující dříve neexistující poptávku, proto větší návratnost z investic plynoucí, delokalizace výrobních kapacit z vnitrozemí, vládní rozvojové politiky. To vše jsou faktory podílející se na změně toků investic, které budou mít bezpochyby střednědobý až dlouhodobý charakter. Dodejme pak, že jestliže se více a více investicí odebírá do vnitrozemí, znamená to generování nových pracovních příležitostí, které budou následovat dálkoví migranti.
Podobně tak v případě podílů exportu vidíme redistribuci ve prospěch více vyváženého modelu. Dobře to dokumentuje Guangdong, jehož exportní podíl nepřetržitě klesá. Jestliže se v roce 2000 podílel na celkovém čínském exportu 37%, těsně před krizi 2007 to bylo už jen 31.2%, a následně v roce 2010 28.6% (28). Guangdong tak podtrhuje generální trend postupného snižování podílu pobřežních provincií na exportu způsobený probíhající delokalizací výrobních kapacit směrem do vnitrozemí. Podobně jako v případě investice se pak jedná spíše o střednědobý až dlouhodobý trend s přímým dopadem na redistribuci migrantů mezi pobřežím a vnitrozemím.

Poznámky
(1) Čínská statistická ročenka, 2011
(2) Čínská statistická ročenka, 2011
(3) Yang Jingying, Wang Qiang, Tie Bing, Yang Hongjun, str. 2
(4) Huang Zelin, Fu Dongmian, str.68
(5) Zhou Liqun, Shuping, str. 17-18
(6) Li wanming, Li Cui, Jin Xueping, str. 30
(7) Yang Qing, Lu Hao, Cai Weihong, str. 34
(8) Čínská statistická ročenka, 2011
(9) Yang Congmin, Yang Liyuan, str. 7 / Čínská statistická ročenka, 2011
(10) Zde si pak není možno představovat pojem “lokální” jako dojíždění za prací z Kolína do Prahy. Čínské okresy neboli “města na prefektorální úrovni” představují územní celky velikosti českých krajů. Lokální migrační dělník běžně pracuje a žije na ubytovně mnoho desítek kilometrů od své rodné vesnice a v důsledku omezených finančních zdrojů dojíždí domů jen několikrát do roka (pozn. autora)
(11) Yang Congmin, Yang Liyuan, str. 8
(12) Duan Minfang, str. 17
(13) Ding Jinhong, Liu zhenyu, Cheng Danming, Liu Jin, Zou Jianping, str. 59
(14) Ding Jinhong, Liu zhenyu, Cheng Danming, Liu Jin, Zou Jianping, str. 108
(15) Wu Qiang, str. 36
(16) Wu Qiang, str. 35
(17) Wang Susheng, str. 54
(18) Čínská statistická ročenka, 2011
(19) Čínská statistická ročenka, 2011
(20) Yao Kaijian, str. 22
(21) Han Wenxiu, str. 21
(22) Bai Binglin, Lao Chengqiang, str. 86-87
(23) Čínský statistický úřad 2011
(24) Čínský statistický úřad 2011
(25) Čínský statistický úřad 2011
(26) Yang Congmin, Yang Liyuan, str. 7
(27) Čínská statistická ročenka, 2011
(28) Čínská statistická ročenka, 2011

Použitá literatura:
(1) Bai Binglin, Lao Chengqiang: “Jinrong weiji wei zhusanjiao chanye zouchu diduan tigong le jihui”, In: Kaifang Daobao, 2009nian 10 yue di 5 qi.
(2) Čínský statistický úřad: “2009nian nongmingong jiance diaocha baogao”, 2009
(3) Čínský statistický úřad: “2011 nian woguo nongmingong diaocha jiance baogao.” 2011
(4) Čínský statistický úřad: „China Statistical Yearbook 2011“
(5) Ding Jinhong, Liu zhenyu, Cheng Danming, Liu Jin, Zou Jianping: “Zhongguo renkou qianyi chayi yu liuchang tezheng”, In: Dili Xuebao, 2005nian 1 yue di 60 juan di 1qi.
(6) Duan Minfang: “Zhongguo renkou qianyi liudong xianzhuang ji fanzhan qushi”, In: Zhongnan caijing zhengfa daxue xuebao, 2003nian di 6qi.
(7) Han Wenxiu: “Guoji jinrong weiji xia de zhongguo jingji fazhan qianjing”, In: Jingji yanjiu cankao, 2010nian di 1 qi (Zong Di 2273qi)
(8) Huang Zelin, Fu Dongmian: “Quyu jingji fazhan shuiping yu zengzhang fangshi de chayi fenxi; jiyu changsanjiao he zhusanjiao de bijiao yanjiu”, In: Shanghai caijing daxue xuebao, di 11juan di 5qi 2009nian 11yue.
(9) Li wanming, Li Cui, Jin Xueping: “Xibu dakaifa de xianzhuang fenxi ji qianjing zhanwang”, In: Xinban nongxing jingji, 2005
(10) Peng Shunxi, Lu Jinbo, Dai Tagen: “Hunan rongru fanzhusanjiao quyu hezuo de zhanlue gou xiang”, In: Hongguan Jingji, 2004
(11) Wang Susheng: “Jinrong weiji dui zhusanjiao diqu de yingxiang”, Tequ jingji , 2008nian 11yue.
(12) Wu Qiang: “Jinrong weiji yu woguo chengshihua fazhan wenti”, In: Qingyuan zhiye jishu xuexiao xuebao, di 3 juan di 2 qi 2010 nian 4 yue.
(13) Yang Congmin, Yang Liyuan: “Dangdai zhongguo nongmingong liudong guimo kaoca”, In: zhongguo shehuixue wang, 2010
(14) Yang Jingying, Wang Qiang, Tie Bing, Yang Hongjun: “Changjiang Sanjiaozhou yu zhujiang sanjiaozhou jingji fazhan de bijiao”, In: Zhongguo gaige luntanwang, 2004
(15) Yang Qing, Lu Hao, Cai Weihong: “Jianli zhongbu jueqi chuangye touzi jijin de biyaoxing fenxi”, In: Keji chuangye yue kan, 2009nian di 3 qi.
(16) Zhou Liqun, Shuping: “Huanbohai quyu jingji fazhan: wenti yu duice jianyi”, In: South China Review, 2007
(17) Zhang Saifei: “Zhusanjiao, changsanjiao chengshi jingji shili bijiao”, In: Guowuyuan fazhan yanjiu zhongxin xingxi wang, 2003
(18) Zou Weixing, Zhou Liqun: “Quyu jingji yitihua jincheng pouxi: Changsanjiao, zhusanjiao yu huanbohai”, In: Quyu jingji, 2010nian di 10qi zong di 200qi

 
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. Trendy čínské domácí migrace [online]. Glosy.info, 28.květen 2012. [cit. 17.října 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/trendy-cinske-domaci-migrace/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
čínská migrace. Čína. delta Perlové řeky. delta řeky Yangtze. provincie Guangdong. čínský migrační dělník. migrace v Číně.

Diskuse k tématu


Přidat komentář