Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
18.listopadu 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

V.I.Lenin - Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu - Ján Dobrovolský

Publikován 17.července 2004, text čítá cca 2282 slova. 7686 přečtení  |  4 reakce

Když bylo na konci 19. století v rámci "Scramble for Africa" dokončeno rozdělení tohoto kontinentu, znamenalo to současně rozdělení celého světa. Epocha imperialismu byla na samém vrcholu. Koloniální panství nejsilnějších světových mocností zaujímaly ohromné prostory. Velká Británie ovládala v roce 1914 území, které by do sebe mateřskou zemi pojalo stokrát. Impérium kontrolované Paříží bylo ve stejné době dvacetkrát větší než metropolitní území. I stále si stěžující Německo vlastnilo říši, jejíž celková rozloha byla šestkrát větší než území císařství v hranicích z roku 1871. Snad ještě zajímavější než pohled na rozlohu kontrolovaných území je se zaměřit na počet obyvatel, kteří se ocitli pod kontrolou koloniálních pánů. Největšího čísla bylo samozřejmě dosaženo v případě Británie. Jestliže měla v roce 1914 46,5 milionů obyvatel, podléhalo jí v koloniích 393,5 milionů obyvatel. V pořadí druhá Francie pak kontrolovala při svých necelých 40 milionech obyvatel 55,5 milionů obyvatel kolonií. I "odstrčené" Německo se při současné populaci 65 milionů obyvatel mohlo pochlubit nezanedbatelnými 12 miliony zámořskými poddanými. Šest největších imperialistických velmocí světa - Velká Británie, Francie, Rusko, Německo, USA a Japonsko - kontrolovalo dohromady 65 milionů čtverečních kilometrů planety - 48% celkové plochy světa a 523 milionů obyvatel světa, což znamenalo 32% světové populace.1

Při pohledu na tato dech beroucí čísla je jasné, jak ohromným dějinným fenoménem imperialismus byl. Není divu, že jeho studiu věnovala pozornost nemalá část intelektuálů. Mezi marxisty se jím vážně zabýval mimo jiné i Vladimír Iljič Lenin, dlící v roce 1916, kdy napsal své slavné dílo Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu, v Curychu.

Lenin k vysvětlení fenoménu imperialismu přistoupil především z ekonomického hlediska. Imperialismus pro něj představoval další fázi kapitalismu, která se od předchozího stádia, vyznačujícího se primátem svobodného obchodu, lišila v několika ohledech. První rozdíl oproti minulosti spočíval v tom, že došlo k enormní koncentraci produkce do mamutích podniků. Své tvrzení dokládá na příkladu Německa, jež si v celé své knize bere nesčetněkrát jako pomocný příklad. Zdůrazňoval, že se na jeho území nacházelo na přelomu 19. a 20. století třicet tisíc velkých podniků, což znamenalo jen asi 1% všech podniků v zemi. Tato setina firem však zaměstnávala 40% všech dělníků a při výrobě spotřebovala 77% všech v německém císařství vyrobených elektrických kilowattů. Tato disparita ve vztahu mezi počtem velkých firem a jejich skutečným významem a rolí, kterou v hospodářském životě země hrály, přivedla Lenina ke konstatování, že "desítky tisíc velkých podniků znamenají vše, miliony malých jsou ničím".2 Kromě ohromného objemu produkce, počtu zaměstnanců či spotřeby surovin marxistického autora zaujal i nový trend v hospodářské politice těchto obrů, směřující k co největší diversifikaci výroby. Velké podniky podle něj reagovaly především na zkušenosti z předchozích krizí, které mohly úspěšně přestát jen tím, že začaly pronikat do několika odvětví najednou, čímž posílily své šance na přežití. V praxi to vypadalo tak, že se jedna firma snažila těžit uhlí, vyrábět ocel a ještě z ní vyrábět hotové výrobky. Tato koncentrace výroby do rukou pár velkých podniků vede podle Leninova mínění ke vzniku monopolů či kartelů, kdy se skupině pár největších průmyslových králů povede ovládnout takřka celý trh. Lenin ve vzniku monopolů a kartelů viděl potvrzení slov Karla Marxe, který předpovídal, že v určitý moment zavdá svobodná konkurence podnět ke koncentraci výroby, což později povede ke vzniku kartelů a monopolů. Právě na začátku 20.století se autorovi zdálo, že příchod nové éry v historii kapitalismu je v plném proudu. Jeho domněnku se zdál potvrzovat i vývoj na celosvětovém úrovni. Jestliže zpočátku Lenin referoval především o vzniku monopolního kapitalismu na úrovni jednotlivých zemí, ukázal později, že kartely se vytvářejí i v celosvětovém měřítku. Za příklad si vzal velké elektrické společnosti, které si vzájemně rozdělily světové trhy. Podle Lenina je ale nutné vyvrátit dojem, že toto rozdělení světa mezi mamutí světové koncerny má trvalý ráz. Naopak, každá podobná dohoda v podmínkách imperialistické fáze kapitalismu podle něj spočívá na velmi vratkých nohou. Její trvání je omezeno tím, jak dlouho vydrží podmínky, za kterých byla dohoda uzavírána. Stačí proto, aby se mezi koncerny změnil poměr sil a dojde k novému přerozdělení světa, kdy hlavní podíl připadne jen těm nejsilnějším.

Nebyly to však jen velké průmyslové podniky, které měly ztělesňovat novou epochu imperialismu a měly v ní ohromný vliv na chod národního hospodářství. Kromě nich tu byly ještě banky, jejichž role se na rozdíl od fáze svobodného obchodu zásadně změnila. Jestliže to dříve byly jen jacísi prostředníci poskytující úvěry k uskutečňování obchodu, staly se z nich v nové epoše giganti kontrolující už nejen toky peněz, ale i výrobní prostředky a suroviny. Podobně jako v případě velkých průmyslových podniků i v jejich případě podle něj dochází k zmenšování jejich počtu do stále menší a menší skupiny, čímž zákonitě roste síla těch bank, které přežívají a pohlcují své slabší konkurenty. Byl toho názoru, že v přímé konfrontaci s velkými průmyslovými podniky banky hrají ještě důležitější roli, neboť kontrolují pomocí pravidelného přidělování úvěrů i činnost velkých průmyslových podniků. Už dávno to nebyly jen malé firmy, které byly vydány na milost a nemilost bankovnímu domu, zda od něj dostanou kredit či ne. Při stále se zmenšujícím počtu relevantních bank, které jako jediné mohly velkým podnikům pomoci, se zužoval i manévrovací prostor koncernů. Proto podle něj ve vzájemném souboji měly banky navrch.

S tímto růstem velkých bankovních domů pak roste i význam finančního kapitálu. Právě ten je používán především na půjčky a finanční spekulace, čímž se odlišuje od dalších forem kapitálu. S jeho převahou se ještě více do popředí dostala hrstka finančně silných zemí jako Velká Británie, Francie, USA či Německo, pod jejichž kontrolou se začátkem 20.století ocitlo 80% všeho světového finančního kapitálu. Především v období dokončení transformace kapitalismu svobodné soutěže v monopolistický kapitalismus /1900 - 1910/ začala tato skupina finančně silných zemí ve velkém vydávat dlužní úpisy do okolního světa. Dochází tak k vývozu kapitálu ze zemí, kde se ho nahromadilo přespříliš a není zde z jeho investování možno dosáhnout dostatečný zisk. V málo rozvinutých zemích, kde je naopak nedostatek kapitálu a ceny půdy a mzdy jsou nízké, je možno z takto investovaného kapitálu dosáhnout vysokých zisků, jaké by v zemích, odkud tento kapitál pochází, nemohly být nikdy dosaženy.

Snaha vyvést kapitál do nerozvinutých zemí pak vede automaticky k záměru tyto země kontrolovat. Tak odchází k poslednímu zásadnímu rysu nové epochy kapitalismu - k rozdělení světa mezi přední velmoci. Jak Lenin připomíná, je to v dějinách jev naprosto nový. I v minulosti sice existovala impéria, ale ani jednomu či skupině z nich se nepovedlo rozparcelovat mezi sebe celý svět. Vždy se jednalo jen o omezené území. Do budoucna to tedy znamenalo, že už nikdy nemohlo nějaké neobsazené území padnout do rukou nějaké velmoci. Co zůstalo jedině možné, bylo aby jedna velmoc násilně vyrvala državy velmoci druhé. To, jak úzce spolu souvisí vnitřní přeměny kapitalismu - tj. vznik monopolů a finančního kapitálu a vznik velkých imperií, je podle Lenina dokázáno tím, že ohromné koloniální říše začaly být budovány až v době, kdy vznikl finanční kapitál, který do nich měl být vyvážen. Kromě toho byly kolonie v moderní době zakládány především proto, aby dotyčný stát poskytl svým vlastním monopolům bezpečí pro odbyt jejich výrobků před cizí konkurencí. A čím více se vyvíjel kapitalismus, tím více se objevovala potřeba nerostných surovin, což byla voda na mlýn zastánců ovládnutí co nejvíce kolonií.

Základní Leninovo pojetí imperialismu tedy zní: imperialismus je kapitalismus v jedné ze svých nejrozvinutějších fází,3 kdy se některé jeho dřívější základní charakteristiky mění v pravý opak. Nejmarkantněji je to vidět na případu volného obchodu, který je v imperialistické fázi kapitalismu nahrazen monopoly, jež eliminují malé podniky. Bankovní a průmyslový kapitál splývají do finančního kapitálu, který přináší největší zisky tehdy, když je vyvezen do málo rozvinutých zemí. Starý koloniální systém je nahrazen novým rigidním koloniálním systémem monopolního ražení, jenž se snaží upřednostňovat své vlastní monopoly a v jehož rámci je svět definitivně kompletně rozdělen mezi nejsilnější státy.

Leninem navrhovaný výklad imperialismu se neshodoval s některými dalšími marxisty, kteří stáli na poněkud umírněnějších pozicích. Nejvíce si na mušku bral především výklad Kautského, který zastával stanovisko, že imperialismus je dílem průmyslového kapitálu. Podobné závěry Lenin odmítá. Jak důkaz uvádí příklad Francie a Německa kolem roku 1880. Byla to totiž Francie, která byla mnohonásobně bohatší než Německo a v níž se rozvíjel finanční kapitál rychleji než průmyslový. Proto tato země na rozdíl od Německa zažila velký kolonialistický vzestup. Co Lenina na Kautského výkladu popouzelo ještě více, bylo, jak se tento sociálně demokratický teoretik stavěl k otázce budoucnosti imperialismu. Podle něj mělo jednoho dne dojít k ultraimperialismu, který se bude vyznačovat spoluprací velmocí a trvalým mírem. Na to Lenin odpovídá, že jakákoli dohoda mezi imperialisty nemůže mít dlouhého trvání. Každá případná dohoda by totiž byla uzavírána v konkrétních podmínkách rozložení sil. Ale už za pár let může dojít k porušení dřívějších silových poměrů a může - či dokonce musí - nastat nový konflikt o přerozdělení světa. Lenin ukazuje na Velkou Británii, která sice v roce 1914 měla nejvíce koloniálních držav, ale rozhodně o sobě nemohla tvrdit, že by to byla průmyslově nejsilnější země.

Lenin je vůči imperialismu kritický i z toho důvodu, že je to podle něj systém vedoucí k úpadku. Monopoly eliminují hospodářskou soutěž a tím nahrávají úpadku a stagnaci. Podobně negativní vliv jako monopoly v rámci jednoho státu mají i monopoly na kolonie. To ale podle Lenina neznamená, že by měl být podporován návrat k politice svobodného obchodu. Byl to totiž právě tento, kdo umožnil kumulaci kapitálu a pozdější vznik monopolů. Násilný návrat k soutěži by tak jen znamenal točit se v kruhu a po chvíli se opět vrátit do fáze monopolů. Jak by se však mělo konkrétně postupovat v nápravě daného stavu, na to už Lenin (v této knize) odpověď nedává.

 
1 - Údaje použity z tabulky na str. 98
2 - Str. 22
3 - Nesmírně zajímavé je, že v celém svém díle mluví o tom, že je to nejvyšší či jedno z nejrozvinutějších fází kapitalismu, což automaticky vybízí k otázce, co že tedy po této fázi přijde. Lenin na to ale bohužel nikde odpověď nedává.

Vladimír Iljič Lenin: Imperialism, the Highest Stage of Capitalism. Foreign Languages Publishing House, Moskva 1947.
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. V.I.Lenin - Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu [online]. Glosy.info, 17.červenec 2004. [cit. 18.listopadu 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/v-i-lenin-imperialismus-nejvyssi-stadium-kapitalismu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Lenin Vladimír Iljič. imperialismus. kapitalismus. marxismus. kolonialismus. monopol. finanční kapitál. kolonie. bankovní kapitál. průmyslový kapitál. hospodářská soutěž.

Diskuse k tématu

Anonym (11.1.2009 23:02:51)
Stanisław: Jsi ignorant, jestli nevidíš zásadní rozdíly mezi imperialismem a komunismem tak se vrať do zákldní školy.
ЛЕНИН НАВСЕГДА
Anonym (25.8.2008 15:27:40)
ЛЕНИН БОГ И В ИСТОРИИ ЧЕЛОВЕЧЕСТВА НИКТО ТАК НЕ БЫЛ И ВСЕМ ДО НЕГО КАК ДО ДРУГИХ МИРОВ ВО ВСЕЛЕННОЙ.
Komunismus - nejvyssi stadium imperialismu
Stanisław (28.2.2006 18:19:37)
Nezda se vam, ze komunismus je nejvyssi stadium imperialismu? Koncentrace celeho kapitalu v zemi v rukou jednoho vlastnika - kompartie, zotroceni pracovniku - jedinym zamestnavatelem je stat, jehoz majitelem je kom.strana. Ten komunismus soudruha Lenina se mi zda byt neco takoveho. A Rusko - nezavisle na politickem zrizeni - take vzdy bylo a je dodnes krasnym, vubec ne nejmensim imperialistickym statem.
Neni Lenin jako kritika imperialismu
Samuel (21.1.2005 03:00:29)
Leninova koncepce imperialismus, ktera se opira o (redukcionisticky) ekonomicky determinismus, nepochazi z jeho pera. V podstate okopiroval Hobsona. Je Lenin opravdu objevny v tomto ohledu?

Přidat komentář